18 C 147/2024-123 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 12. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 224 540 Kč s příslušenstvím po bývalém zaměstnavateli , Jméno žalované, ., a to z titulu nevyplacené mzdy, náhrady mzdy a odstupného. Tvrdila, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2022 na pozici „asistentka jednatele, odborná administrativní pracovnice“. Dne 27. 7. 2022 jí byla zaslána výpověď e-mailem, bez uznávaného elektronického podpisu, tato výpověď nebyla doručena v souladu s § 334 a § 335 zák. práce, a proto se k ní nepřihlíží. Pracovní poměr žalobkyně tak trval až do jeho platného rozvázání výpovědí ze dne 18. 1. 2023, a ukončila tedy pracovní poměr ke dni 31. 3. 2023. Žalobkyně v období do září 2022 vykonávala práci na dálku (aktualizace tabulky kontaktů obcí), ačkoliv jí nebyla poskytnuta žádná technika ani přístup k pracovním nástrojům. Práci odevzdala včas. Od října 2022 do poloviny ledna 2023 žalobkyně neměla přidělenu žádnou práci, přestože pracovní poměr trval. Až po doručení platné výpovědi jí byla zadána v polovině ledna 2023 práce (opětovná aktualizace tabulky), kterou vykonala a včas odevzdala v polovině února 2023, poté již jí nebyla zadána žádná další práce. Žalobkyně tvrdila, že jí náleží prémie ve výši 5 000 Kč měsíčně, které jsou dle pracovní smlouvy nárokovou složkou mzdy, požaduje tedy zaplacení dlužné části mzdy za srpen a září 2022, kdy jí nebyly vyplaceny sjednané prémie ve výši 5 000 Kč měsíčně, tj. 10 000 Kč, dále náhradu mzdy za období říjen 2022–březen 2023, kdy jí nebyla přidělována práce, ačkoliv pracovní poměr trval, tj. 180 000 Kč a dále pak odstupné, kdy jí bylo vyplaceno pouze 25 460 Kč z celkového nároku 60 000 Kč, tedy 34 540 Kč. Celkem dlužná částka činí 224 540 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že výpověď ze dne 27. 7. 2022 byla podle ní platně doručena žalobkyni, byla jí na pracovišti předána osobně. Žalobkyně nepodala žalobu na neplatnost výpovědi, ale pouze na určení trvání pracovního poměru. Soud v předchozím řízení (sp. zn. 6 C 413/2022) neposuzoval platnost výpovědi, a proto nelze její neplatnost uznat jako předběžnou otázku v tomto řízení. Podle žalované tím žalobkyně promarnila zákonnou lhůtu dle § 72 zák. práce pro uplatnění neplatnosti výpovědi. Odvolávala se na odborný komentář k zákoníku práce, podle kterého nelze neplatnost výpovědi posuzovat dodatečně jako předběžnou otázku v jiném řízení (např. o náhradě mzdy). Je proto nutné vycházet z toho, že pracovní poměr byl ukončen výpovědí z 27. 7. 2022 platně. Žalovaná zpochybňovala motivaci žalobkyně a tvrdí, že její postup je účelový a ekonomicky motivovaný, s cílem získat finanční výhodu na úkor žalované. Označila její jednání za zneužití práva, tedy formálně dovolené jednání, které je však v rozporu s účelem právní normy.3. Podle § 109 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.4. Podle § 141 odst. 1 zák. práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.5. Podle § 208 zák. práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).6. Podle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle písm. b) téhož ustanovení od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.7. Podle § 67 odst. 1 písm. b) zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.8. Podle § 67 odst. 4 zák. práce se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:10. Pracovní smlouvou uzavřenou dne 15. 3. 2022 mezi žalobkyní jako zaměstnankyní a žalovanou jako zaměstnavatelem měl soud prokázáno, že mezi účastníky byl sjednán pracovní poměr uzavřený s účinností od 15. 3. 2022 na dobu neurčitou, a to na zkrácený pracovní úvazek v rozsahu 30 hodin týdně s místem výkonu práce v Pardubicích na pracovní pozici asistentka jednatele, odborná administrativní pracovnice. Přílohou č. 1 této pracovní smlouvy byla pracovní náplň žalobkyně, byla zařazena na pozici asistentky jednatele, odborné administrativní pracovnice. Přílohou č. 2 uzavřené pracovní smlouvy byl platový výměr č. 1, podle něhož základní hrubá mzda zaměstnance činí 25 000 Kč měsíčně. K základní hrubé mzdě měla být zaměstnanci po zkušební době vyplacena prémie ve výši 5 000 – 10 000 Kč v závislosti na hodnocení pracovních výsledků zaměstnance a týmu zaměstnavatelem. Jako příloha č. 3 k uzavřené pracovní smlouvě byla sjednána dohoda o zachování obchodního tajemství a přílohou č. 4 výše uvedené pracovní smlouvy byla dohoda o hmotné odpovědnosti žalované.11. E-mailem ze dne 27. 7. 2022 oznámila žalovaná žalobkyni, že jí zasílá výpověď. Přílohou tohoto e-mailu je listina datovaná dnem 28. 7. 2022 označená jako výpověď z pracovního poměru zaměstnavatelem, s tím, že v souvislosti s rozhodnutím valné hromady bylo rozhodnuto o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů společnosti, čímž se žalobkyně stává pro žalovanou společnost nadbytečnou, a proto jí dává výpověď podle § 52 písm. c) zák. práce.12. Listinou ze dne 18. 1. 2023 označenou jako výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem oznámil právní zástupce žalované žalobkyni, že s účinností od 1. 10. 2022 a dle rozhodnutí žalované společnosti z července 2022 došlo ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce a snížení nákladů společnosti (zrušení pracovního místa asistentky jednatele, odborné administrativní pracovnice), přičemž z důvodů těchto organizačních změn se žalobkyně pro další zaměstnávání u klienta stala nadbytečnou, přičemž tímto dává klient právního zástupce žalované v souladu s ustanovením § 50 zák. práce výpověď z pracovního poměru žalobkyni, a to podle § 52 písm. c) zák. práce s tím, že pracovní poměr skončí po uplynutí výpovědní doby, která činí 2 měsíce a začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení této výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Přílohou této listiny byla plná moc právního zástupce žalované. Podle dodejky byla zásilka obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 1. 2023 žalobkyní převzata dne 20. 1. 2023. Listinou ze dne 18. 1. 2023 označenou jako výzva ke splnění pracovního úkolu byla žalobkyně vyzvána právním zástupcem žalované k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků ve lhůtě jednoho měsíce, tj. splnění pracovního úkolu, který byl žalobkyni zadán v měsíci červenci 2022 (aktualizace databáze kontaktu obcí).13. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že v září 2022 žalovaná čerpala dovolenou, nebyly jí vyplaceny žádné prémie, základní mzda byla 20 644 Kč, osobní náklady byly 59 001 Kč, čistá mzda celkem 42 749 Kč. Ze mzdového listu bylo zjištěno, že v roce 2022 v červnu a červenci čerpala žalobkyně dovolenou, od března do září 2022 není evidováno, že by jí byla vyplacena prémie, v září 2022 jí bylo vyplaceno odstupné 25 460 Kč a od října 2022 jí žádná částka vyplacena nebyla, nejsou evidovány ani odpracované dny od října 2022.14. Z rozsudku tohoto soudu č.j. 6 C 413/2022-64 ze dne 20. 6. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 2. 2024 č.j. 18 Co 273/2023-93 bylo zjištěno, že návrh žalobkyně , Jméno žalobkyně, na určení, že pracovní poměr mezi ní a žalovanou , Jméno žalované, . trvá, byl zamítnut. V průběhu tohoto řízení bylo prokázáno, že žalobkyně pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2022 u zaměstnavatele, listina datovaná 28. 7. 2022 a označená jako výpověď z pracovního poměru zaměstnavatelem, jí nebyla doručena v souladu s § 334 odst. 2 zák. práce. Dne 20.1. 2023 jí byla doručena výpověď z pracovního poměru datovaná dnem 18. 1. 2023 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a proti této výpov