6 C 206/2025-54 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 17 960 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 5.10.2023 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla výše uvedená společnost žalovanému úvěrový limit ve výši 17 960 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný jako žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách www.movinero.cz. Odesláním žádosti o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán konkrétní návrhu úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval a z bankovního účtu původního věřitele byla na bankovní účet žalovaného zaslána dohodnutá částka. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 37 716 Kč, a to v platbách ve výši 17 960 Kč dne 5.10.2023, ve výši 17 960 Kč dne 2.11.2023 a ve výši 1 796 Kč dne 8.12.2023. Žalovaný byl povinen úvěr splácet, dostal se však do prodlení a k úhradě nedošlo ani po zaslání upomínky, a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dne 4.3.2024 zesplatnila. Dne 23.3.2025 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatné pohledávky výše uvedené společnosti za žalovaným. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván výzvou ze dne 2.6.2025, když zároveň byl poučen, že v případě neuhrazení dluhu se vystavuje riziku podání žaloby. I přesto žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:4. Žalobkyně ke svému tvrzení předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5.10.2023, ze které vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 17 960 Kč, úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, když ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím webové stránky www.movinero.cz, přičemž poplatek za poskytnutí výše uvedené finanční částky dohodnut nebyl. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 5.10.2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u této společnosti připsána částka 17 960 Kč, dne 2.11.2023 byla připsána částka 17 960 Kč a dne 8.12.2023 byla připsána částka 1 796 Kč.5. Listinou ze dne 4.3.2024 oznámila společnost , právnická osoba, . žalovanému, že zahájila předčasnou splatnost smlouvy o úvěru ze dne 5.10.2023 a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky ve výši 36 279,20 Kč.6. Listinou ze dne 2.6.2025 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že jeho dluh ze smlouvy o úvěru byl postoupen žalující společnosti, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla mezi postupitelem a postupníkem uzavřena dne 23.3.2025.7. Listinou ze dne 2.6.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pohledávka původního věřitele, a to společnosti , právnická osoba, . byla postoupena žalující společnosti.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 17 960 Kč je důvodný. S ohledem na okolnosti, které předcházely odeslání výše uvedených částek na účet žalovaného, má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalující společností smlouvu o úvěru a bylo rovněž prokázáno, že žalovaný revolvingový úvěr nesplácel včas a řádně, a proto dne 4.3.2024 přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru. V řízení nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by žalovaný celkovou dlužnou částku, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila, této společnosti či žalující straně vrátil, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 17 960 Kč, neboť aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena dne 23.3.2025, když zároveň žalovanému uložil, aby žalobkyni částku 17 960 Kč zaplatil. S přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením, protože od 5.3.2024 je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 17 960 Kč, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. zaplatil i úrok z prodlení tak, jak je specifikován ve výroku I. tohoto rozhodnutí.15. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na nákladech řízení tak byla žalobkyni přiznána odměna za 2,5 úkonu po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 2 373 Kč.