Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 11. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 35 318 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 12. 6. 2025 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl na účet určený žalovaným dne 24. 6. 2025, čímž došlo k čerpání úvěru ze strany žalovaného v souladu se Smlouvou o úvěru. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedl žalobce v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru dohodl, že poskytnuté peněžité prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v částce ve výši 40 000 Kč uhradí žalovaný žalobci v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 7. 2025. K uzavření Smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, kdy žalovaný Smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu Smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tedy částka 1 Kč byla připsána na účet žalobce pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, a kdy verifikační platba byla na účet žalobce připsána z účtu žalovaného, na který žalobce odeslal úhradu dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Žalovanému bylo ze strany žalobce odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru, okamžik splatnosti nastal dnem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru žalovanému, tj. dne 25. 9 .2025. Žalobce odeslal žalovanému upomínky dne 27. 7. 2025, dne 25. 8. 2025 a zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 9. 2025, jehož součástí je i předžalobní výzva. Podle Smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 32 047 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 799 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 27 248 Kč. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobce požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 % z dosud neuhrazené jistiny a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po dni zesplatnění úvěru žalobce v souladu ustanovením § 122 odst 4. zákona o spotřebitelském úvěru požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena věřitelem v souladu s částí šestou, hlavou II zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobce využil také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze , právnická osoba, , jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobce, kdy žalobce vycházel při posuzování úvěruschopnosti i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr, a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobce pravost příjmů ověřil. Žalobce před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků ve výši 2 047 Kč, účelně vynaložených nákladů za odeslání tří upomínek v celkové výši 300 Kč ( 3 x 100 Kč), dále smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč sjednané v souladu čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru (ve smlouvě bylo dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným; žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 25. 9. 2025 se dostal do prodlení se 3 splátkami úvěru, žalobce tak požaduje úhradu smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč, tj. 3 x 499 Kč). Žalobci dále vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 047 Kč od 26. 9. 2025 do 10. 11. 2025, tedy částku ve výši 1 474 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobci uhradil. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne 15. 6. 2026 v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil žalobce již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2025, přehledem příjmů a výdajů žalovaného, posouzením úvěruschopnosti žalovaného spolu s výpisem z insolvenčního rejstříku, evidencí exekucí, výplatními páskami žalovaného, přehledem předepsaných a uhrazených splátek, upomínkami ze dne 27. 7. 2025 a 25. 8. 2025, zesplatněním úvěru ze dne 25. 9. 2025, podacím archem a potvrzením o transakci měl soud prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 12. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroky, v celkové výši 40 000 Kč, uhradit v 25 pravidelných splátkách po 1 600 Kč měsíčně. Současně byla sjednána náhrada nákladů za upomínání ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, a to jen do okamžiku, kdy se stane úvěr splatným dle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to ode dne zesplatnění úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy. Jak náklady upomínání, tak smluvní pokuta byly výslovně ujednány v samotné smlouvě o úvěru. Žalovaný řádně poskytnutý úvěr nesplácel, o zaplacení dluhu byl žalobcem upomínán, přesto poskytnutý úvěr s příslušenství neuhradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu.4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku (§ 1810 a násl. o. z.) i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy), dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů, které žalovaný uvedl v prohlášení o příjmech a výdajích, přičemž svůj čistý příjem uváděl ve výši 35 000 Kč a výši mzdy ve výši 34 866 Kč a 35 012 Kč doložil výplatními páskami za měsíc duben 2025 a květen 2025, žalovaný tvrdil náklady na bydlení 13 500 Kč měsíčně (bydlení nájemní – doloženo nájemní smlouvou) a splátka úvěru ve výši 1 600 Kč. Žalovaným uváděné částky žalobce považoval za adekvátní a dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tedy že žalovaný je schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Žalovaný v řízení zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by žalobcem tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, naopak žalobce předloženými listinami prokázal svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného. Soud proto uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), a v jejím rámci i dohoda o výši úroku a o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.).10. Žalobce svou smluvní povinnost splnil a žalovanému sjednaný úvěr poskytl, žalovaný však úvěr řádně nesplatil, a žalobce se nyní po právu domáhal zaplacení dlužné částky úvěru včetně sjednané smluvní pokuty a nákladů upomínání. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 35 318 Kč (jistina 30 000 Kč, dlužné úroky ke dni zesplatnění 2 047 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč a 1 474 Kč i náklady upomínání 3 x 100 Kč) spolu se smluvním úrokem z jistiny 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení (od 26. 12. 2025 v zákonné výši) a zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné jistiny 30 000 Kč, kdy se žalovaný od 26. 9 2025 ocitl v prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení.11. Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. Soud tedy přiznal žalobci vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení představovaných soudním poplatkem ve výši 1 413 Kč, odměnou advokáta 2,5 x 700 Kč, určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednoduchou předžalobní výzvu, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu (3 x po 100 Kč) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náklady řízení tak celkem přestavují částku 3 893,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř).12. Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.