Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 12. 2. 2026 zaplacení celkem částky 491 842,70 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., (dále jen „banka“) s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytla žalované částku 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 8 % p.a. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 33 699,90 Kč, na jistině tak zbývá doplatit částku 486 607,76 Kč, dále pak poplatky za prohlášení úvěru za splatný, za vedení úvěrového účtu, za odeslané upomínky. Úvěr byl ke dni 21. 6. 2025 zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 486 607,76 Kč poplatků ve výši 5 235 Kč kapitalizovaných úroků ve výši 38 890,24 Kč úroku z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 486 607,76 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení úroku ve výši 8 % p.a. z částky 486 607,76 Kč od 21. 11. 2025 do zaplaceníŽalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to v souladu s požadavky zák. č. 257/2016 Sb. Příjmy žalované byly ověřeny prostřednictvím kontroly historie pohybů na běžném účtu žalované za období tří měsíců předcházejících žádosti o úvěr; takto byl potvrzen čistý měsíční příjem ve výši 23 368 Kč. Do výdajů žalované byly zahrnuty náklady na životní minimum a normativní náklady na bydlení stanovené v souladu s nařízením vlády č. 409/2011 Sb. a z. č. 117/1995 Sb. v celkové výši 11 638,50 Kč, jakož i splátky jiných závazků zjištěné z registrů, které činily 2 848,33 Kč. Konečně byly prověřeny bankovní a nebankovní registry (BRKI, NRKI) a insolvenční rejstřík.2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2025.3. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 18. 5. 2026, když žalované nebyla zanechána výzva a výzva ohledně zásilky na úřední desce soudu vyvěšena dne 6. 5. 2026).4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, půjčka ze dne 9. 8. 2024, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z úvěrového účtu, upomínkami a oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 6. 2025 bylo zjištěno, že banka a žalovaná uzavřely dne 9. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalované úvěr ve výši 500 000 Kč, který byl čerpán dne 9. 8. 2025. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 6 733,38 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p.a. a celkem měla žalovaná splatit částku 730 940,50 Kč. Účastníci sjednali i výši jednotlivých poplatků, smlouva obsahovala mimo jiné i výčet oprávnění banky v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, proto došlo ke dni 19. 6. 2025 k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 509 379,83 Kč.10. Dle žádosti o úvěr a karty klienta žalovaná deklarovala, že je rozvedená, bydlí v pronajatém bytě, čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 55 000 Kč, neměla žádnou vyživovací povinnost, nezbytné měsíční náklady činily 4 000 Kč.11. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že v měsíci červenci 2024 činil zůstatek na jejím účtu částku 81,10 Kč, v měsíci červnu 2024 činil zůstatek na jejím účtu částku 2 432,85 Kč, v měsíci květnu 2024 činil zůstatek na jejím účtu částku 56 944,92 Kč (z výpisu je však zřejmé, že dne 10. 5. 2024 žalovaná čerpala úvěr ve výši 200 000 Kč).12. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr a kartu klienta s údaji uvedenými žalovanou a výpis z účtu žalované, ze kterého bylo zjištěno, že zůstatky na účtu ve třech měsících předcházejících poskytnutí úvěru nebyly dostatečné pro splácení sjednané splátky. Žádné další konkrétní listiny dokládající příjmy a výdaje žalované v době poskytnutí úvěru žalobkyně nepředložila. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 466 330,10 Kč (poskytnutých 500 000 Kč mínus splacených 33 669,90 Kč). Ve zbývající části soud žalobu zamítl.13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly přitom představovány soudním poplatkem v částce 19 674 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 10 300 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH, tj. 5 691 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 52 465 Kč.