Okresní soud v Pardubicích 8 C 35/2026-34 – Náklady řízení

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2026 zaplacení celkem částky 29 834 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 8. 11. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky v sedmdesáti osmi týdenních splátkách po 954 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2023. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný uhradil toliko částku 5 166 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 834 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 437,81 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Přes upomínky žalovaný žalobkyni sporné částky doposud dluží. Žalobkyně dále prohlásila, že v řízení nebude dokládat ani tvrdit, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a domáhá se toliko bezdůvodného obohacení, vzniklého na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 26. 6. 2026 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nedoručil své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem, který žalobkyně navrhla již v žalobě, soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 4. 2024.4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odstavce 3 pak změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2021 spolu se standartní informací o spotřebitelském úvěru, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 8. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, který byl žalovanému, jak je doloženo touto smlouvou, vyplacen v hotovosti v den podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal splatit dluh v pravidelných týdenních splátkách po 954 Kč, vždy ke konci splátkového období, přičemž pro hotovostní variantu spotřebitelského úvěru začíná běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy. Tabulkou umoření bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že na vzniklý dluh žalovaný uhradil částku 5 166 Kč celkem.9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.10. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by její právní předchůdkyně provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalovaného. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 8. 11. 2021 částku 35 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 5 166 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 29 834 Kč.11. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dne 20. 4. 2022 soud vycházel z právního názoru, že „ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tak žalovaný zatím v prodlení není, tedy žalobkyni nelze přiznat právo na jí žádané úroky z prodlení. Dále má soud za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalovaného, pro níž není objektivně možné posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedených skutečností bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Co do zákonného úroku z prodlení pak nezbylo než žalobu zamítnout.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. s přihlédnutím k procesnímu úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka řízení. Žalobkyně měla úspěch co do jistiny ve výši 29 834 Kč, neúspěch pak co do příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, přičemž pro účely porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud pracuje s pětinásobkem ročního plnění tohoto úroku. 15 % z částky 29 834 Kč představuje částku 4 475 Kč, pětinásobek ročního plnění pak 22 375 Kč. Za této situace byl neúspěch žalobkyně v rozsahu převyšujícím 50 % celku, tedy soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.13. Protože v řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ale soud v tomto řízení pokračoval, bylo rozhodnuto o doměření soudního poplatku postupem dle Položky 2 odst. 2 a Položky 1 bod 1 Sazebníku soudních poplatků.