13 C 151/2022-58 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], na základě které byl žalovaným čerpán úvěr v konečné výši 16.307,72 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost na základě doložených příjmů a výdajů žalovaného. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný ani po předžalobní upomínce ze dne [datum] po postoupení pohledávky ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], standardních informacích o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek a informací o smlouvě, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr, na základě kterého žalovaný mohl čerpat peněžní prostředky až do výše 80.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], který uvedl v informacích o smlouvě. - Z platebních informací, že žalovaný na revolvingovém úvěru čerpal celkem částku 16.307,72 Kč, která byla splatná dne [datum]. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši 16.238,68 Kč s příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalovanému dne [datum], že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. - Ze zprávy [právnická osoba], že na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož jediným majitelem a disponentem je žalovaný, nebyla připsána v období od [datum] do [datum] žádná platba od právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do výše 80.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Soud má nicméně za prokázáno, že se peněžní prostředky ve výši 16.238,68 Kč nedostaly do sféry žalovaného, když ze zprávy od [právnická osoba] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] nebyly připsány žádné platby právě od právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, toto nicméně v řízení ničím neprokázala. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud na základě shora zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru. Existenci závazku žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně prokázala, přičemž tento přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.). Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala povinnost řádného hospodáře prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně prokázaný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. Žalobkyni se nicméně nepodařilo prokázat ani převzetí peněžních prostředků ve výši 16.238,68 Kč žalovaným a jeho povinnost tuto částku věřiteli vrátit. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni u ústního jednání poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a o tuto možnost se připravila. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, ani že žalovaný od právního předchůdce převzal peněžní prostředky na bankovní účet ve výši 16.238,68 Kč, a neprokázala tak povinnost žalovaného plnit jakýkoli závazek z této smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo prokázat převzetí částky 16.238,68 Kč žalovaným či povinnost žalovaného plnit z této smlouvy, soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl. (výrok I.) Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení zcela procesně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. (výrok II.)