Okresní soud v Prostějově 13 C 110/2026-59 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 29. 10. 2025 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.377,68 Kč z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, (dále také jen jako „smlouva o úvěru“), kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 16.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla přihlášena v insolvenčním řízení žalovaného, kdy v rámci tohoto řízení bylo na pohledávku zaplaceno celkem 1.780,09 Kč. Následně žalovaný uhradil na pohledávku částku celkem 8.719,23 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 14.377,68 Kč (zjištěná částka v insolvenci 24.877 Kč minus platby žalovaného 1.780,09 Kč a 8.719,23 Kč).2. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho nedoložila.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Dne 21. 7. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalovaný a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 16.000 Kč. Celková částka splatná žalovaným byla 21.395 Kč a žalovaný ji měl hradit v 60 týdenních splátkách ve výši 490 Kč.- Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že peníze potřebuje na neočekávané výdaje, je bývalým/stávajícím zákazníkem právní předchůdkyně žalobkyně, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, kdy v části „ověřené dokumenty“ je uvedeno OP, prac. smlouva/ŽL, výplatní pásky a SIPO. Příjmy žalovaného tvoří mzda ve výši 13.000 Kč a jeho výdaje jsou celkem ve výši 7.200 Kč, z toho 1.500 Kč nájem/inkaso, 200 Kč telefon, 1.500 Kč splátky zápůjček/výživné a 4.000 Kč výdaje na domácnost.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2018.- Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovanému bylo schváleno oddlužení a dle přehledu přihlášených pohledávek byla zjištěná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 24.877 Kč. Insolvenční soud vzal dne 5. 11. 2021 na vědomí splnění oddlužení žalovaného, k jeho osvobození od placení zbývajících pohledávek však nedošlo.- Z výzvy ze dne 2. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 16.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 21.395 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 10.499,32 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo žalobkyní pouze tvrzeno, jak její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost. K tvrzením žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ničeho doloženo.6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.7. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.9. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.12. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka).14. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.15. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 16.000 Kč. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr, resp. o zápůjčku ve smyslu § 2390 a násl. o. z., který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se jedná o neplatnost absolutní.16. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecná tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho nedoložila, a to ani přes poučení soudem u jednání. Soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ani způsobem plnění dosavadních závazků žalovaného. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si vyžádal informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.17. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 20. 7. 2015 je neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 16.000 Kč, žalovaný žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradil celkem 10.499,32 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5.500,68 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni včetně příslušenství (zákonného úroku z prodlení) tak, jak je uvedeno ve výroku I.18. V částce převyšující částku dle výroku I. je žaloba nedůvodná, proto ji soud částečně zamítl. (výrok II.)19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.20. Soud zavázal žalovaného k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).