Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 20. 2. 2026 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.539,78 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 130188, kterou žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.163 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku uhradila žalovaná dle sdělení žalobkyně celkem 63 splátek ve výši 2.163 Kč, tj. celkem 136.269 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla řádně posouzena a odkázala na přílohu smlouvy o úvěru. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně ničeho nedoložila. Žalobkyně doložila fotokopii občanského a řidičského průkazu žalované.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Dne 21. 7. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) a dostavila se žalovaná, která navrhla zamítnutí žaloby z důvodu promlčení pohledávky. U jednání soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:- Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, (prvních 9 stran vytisknuto na č. l. 26-30 spisu, zbytek dostupný v aplikaci CEPR) soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem , hodnota, stran včetně příloh a žádostí. Přílohou č. , hodnota, je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smlouva o úvěru je opatřena autorizační doložkou – IP adresa , Anonymizováno, , datum podpisu , datum, , čas podpisu 11:06:24, SMS kód , Anonymizováno, , SMS kód potvrzen z tel. čísla , hodnota, . Smlouvu uzavřela žalobkyně a žalovaná prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná coby spotřebitel je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením , č. účtu, , tel. číslem a e-mailovou adresou. Čl. II smlouvy o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaná) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Poskytovatel (žalobkyně) si dle smlouvy vyžádal od spotřebitele (žalované) dva doklady totožnosti, kompletní výpis z účtu na jméno spotřebitele za kalendářní měsíc a výplatní pásku Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 50.000 Kč. Žalobkyně a žalovaná si ve smlouvě sjednaly, že částka bude ve výši 8.908 Kč vyplacena na účet žalované uvedený ve smlouvě, částka 31.092 Kč bude vyplacena žalobkyni za účelem úhrady předchozího závazku a částka 10.000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Úvěr je sjednán na dobu určitou 72 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne 15. 5. 2026, úroková sazba činí 23 % ročně, RPSN činí 38,69 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, že spotřebitel se zavazuje hradit účelně vynaložené náklady. Celková dlužná částka činila 92.603 Kč. Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky činí 1.286 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované, právo na zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalované k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou 300 Kč a 500 Kč). V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru.- Z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalované, která má 1 vyživované dítě, její příjem je 20.620 Kč, náklady na bydlení jsou , právnická osoba, Kč, náklady na spotřebitele jsou 6.800 Kč, náklady na děti , právnická osoba, Kč, dále je v přehledu závazků uvedeno 6 úvěrů. Dle přílohy č. , hodnota, jsou výsledky lustrací bez záznamu, žalovaná je vlastníkem nemovitosti a je úvěrovatelná.- Z kopie občanského průkazu žalované a řidičského průkazu žalované soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalované.- Z detailu pohybu (na č. l. 13 spisu), soud zjistil, že dne 5. 6. 2020 byla žalobkyní na jiný účet, než je účet uvedený žalovanou ve smlouvě, zaslána částka 31.092 Kč.- Z detailu pohybu (na č. l. 14 spisu) soud zjistil, že z účtu žalované byla připsána částka 10 Kč, a to dne 5. 6. 2020.- Z detailu pohybu (na č. l. 16 spisu), soud zjistil, že dne 5. 6. 2020 byla žalobkyní na účet žalované zaslána částka 8.908 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).- Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalované, že její platba splátky v celkové výši 2.463 Kč se splatností 15. 10. 2025 nebyla dosud uhrazena. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 2.163 Kč + 300 Kč za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy. Výzva byla zaslána na adresu bydliště žalované.- Z upomínky č. , hodnota, ze dne 5. 11. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalované, že její platba splátky úvěru v celkové výši 2.963 Kč se splatností 15. 10. 2025 nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne 20. 10. 2025. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 2.163 Kč + 300 Kč + 500 Kč za druhou upomínku, a to nejpozději do 20. 11. 2025. Žalovaná byla rovněž upozorněna na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do 20. 11. 2025, vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut.- Z dopisu ze dne 21. 1. 2026 nazvaného jako „předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka 16.050,65 Kč a upozornila žalovanou na možnost soudního vymáhání této částky. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu bydliště žalované.4. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.5. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).12. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 8.908 Kč. , adresa, .092 Kč žalobkyně převedla na jiný účet na úhradu předchozích závazků žalované vůči žalobkyni. , adresa, .000 Kč coby náklady žalobkyně nebyla žalované fakticky vůbec poskytnuta. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou.13. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalované, ale i z toho, jakým způsobem žalovaná plnila své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.14. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalované úvěr, aniž by bylo prokázáno, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na základě doložených listin nemohla dospět k nepochybnému závěru, že se v případě žalované jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Ve smlouvě o úvěru a její příloze č. , hodnota, je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace žalobkyně při plnění své zákonné povinnosti po žalované vyžadovala, tato tvrzení však nebyla doložena žádnými podklady. Nebylo doloženo, že by žalobkyně skutečně měla k dispozici výpisy z účtu žalované nebo že by skutečně žalovanou lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.15. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, .16. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru. Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené by žaloba byla důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože však žalovaná již žalobkyni uhradila částku 136.269 Kč (63 splátek ve výši 2.163 Kč), lze uzavřít, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátila, resp. přeplatila. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná. Proto soud žalobu zcela zamítl jako nedůvodnou. (výrok I.)17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla plně úspěšná žalovaná. Náklady řízení žalované tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon ve výši 450 Kč (účast na jednání před soudem) dle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, . (výrok II.)