Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 11. 3. 2026 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.840,44 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.514 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku uhradil žalovaný dle sdělení žalobkyně celkem , hodnota, splátek ve výši 1.514 Kč, tj. celkem 78.728 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla řádně posouzena a odkázala na přílohu smlouvy o úvěru. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za březen až květen 2021, výplatní pásku za květen 2021 a dokumenty, které mají být výsledky lustrací. Žalobkyně doložila fotokopii občanského a řidičského průkazu žalovaného.2. Žalovaný k výzvě soudu zaslal zprávu od finančního arbitra.3. Dne 21. 7. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) a dostavil se žalovaný, který navrhl zamítnutí žaloby z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru, kdy se žalobkyně na úkor žalovaného obohatila o víc než 50.000 Kč, přičemž žalovaný ji již vyzval k vrácení dlužné částky. U jednání soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem , hodnota, stran, na které navazují přílohy a žádosti. Přílohou č. , hodnota, je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smlouva o úvěru je opatřena autorizační doložkou – IP adresa , Anonymizováno, , datum podpisu , datum, , čas podpisu 13:07:18, SMS kód , Anonymizováno, , SMS kód potvrzen z tel. čísla , hodnota, . Smlouvu uzavřela žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný coby spotřebitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením, tel. číslem a e-mailovou adresou. Čl. II smlouvy o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaný) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Poskytovatel (žalobkyně) si dle smlouvy vyžádal od spotřebitele (žalovaného) dva doklady totožnosti a kompletní výpis z účtu na jméno spotřebitele za 3 kalendářní měsíce. Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 35.000 Kč. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že částka bude ve výši 28.000 Kč vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a částka 7.000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Úvěr je sjednán na dobu určitou 72 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne 15. 6. 2027, úroková sazba činí 23 % ročně, RPSN činí 38,68 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, že spotřebitel se zavazuje hradit účelně vynaložené náklady. Celková dlužná částka činila 64.800 Kč. Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky činí 900 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalované k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou 300 Kč a 500 Kč). V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru. K žalobě byly přiloženy i předsmluvní informace.- Z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalovaného, která nemá vyživované dítě, jeho příjem je 43.329 Kč, náklady na bydlení jsou 3.000 Kč, pravidelné finanční závazky jsou 114 Kč, dále je v řádku „jednorázové závazky (mikro úvěry)“ uvedeno „Ano“. Dle přílohy č. , hodnota, jsou výsledky lustrací bez záznamu a žalovaný je úvěrovatelný.- Z datového výstupu z www., Anonymizováno, .cz soud zjistil, že k osobě žalovaného je k datu lustrace 22. 6. 2021 počet záznamů 0. Z kontroly OP vyplývá, že odpověď pro evidenci v neplatných dokladech byla dne 22. 6. 2021 „ne“. Z výsledku lustrace v registru SOLUS plyne, že tento byl „bez negativního záznamu“. K těmto výstupům však soud dodává, že se jedná o pouhé texty na papíru, a to bez jakéhokoliv ověření o tom, že se skutečně jedná o výstupy z registrů dokládajících úvěruschopnost žalovaného. V insolvenčním rejstříku nebyl žalovaný nalezen.- Z výpisů z účtu žalovaného za období březen až květen 2021 soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání. Soud rovněž zjistil, že žalovaný již měl úvěry/zápůjčky u jiných nebankovních institucí. Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl v březnu 2021 -20.077,94 Kč, v dubnu 2021 ve výši -16.607,40 Kč a v květnu 2021 ve výši -20.017,39 Kč. Čistá mzda žalovaného za květen 2021 byla dle výplatní pásky 33.615 Kč.- Z kopie občanského průkazu žalovaného a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.- Z detailu pohybu (na č. l. 7 spisu) soud zjistil, že z účtu žalovaného byla připsána částka 1 Kč, a to dne 22. 6. 2021.- Z detailu pohybu (na č. l. 8 spisu), soud zjistil, že dne , datum, byla žalobkyní na účet žalovaného zaslána částka 28.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).- Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky v celkové výši 1.814 Kč se splatností 15. 11. 2025 nebyla dosud uhrazena. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1.514 Kč + 300 Kč za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy. Výzva byla zaslána na doručovací adresu žalovaného.- Z upomínky č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky úvěru v celkové výši 2.314 Kč se splatností 15. 11. 2025 nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne 20. 11. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1.514 Kč + 300 Kč + 500 Kč za druhou upomínku, a to nejpozději do 20. 12. 2025. Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do 20. 12. 2025, vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut. Výzva byla zaslána na doručovací adresu žalovaného.- Z dopisu ze dne 21. 2. 2026 nazvaného jako „předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka 21.016,89 Kč a upozornila žalovaného na možnost soudního vymáhání této částky. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.4. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.5. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).12. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 28.000 Kč. Částka 7.000 Kč coby náklady žalobkyně nebyla žalovanému fakticky vůbec poskytnuta. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou.13. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.14. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo prokázáno, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na základě doložených listin nemohla dospět k nepochybnému závěru, že se v případě žalovaného jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Nebylo doloženo, že by žalobkyně skutečně žalovaného lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to navíc v situaci, kdy žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývalo, že již úvěry u jiných nebankovních institucí měl. Z výpisu z účtu bylo rovněž patrné, že konečný zůstatek na tomto účtu byl na konci každého měsíce (březen až květen 2021) záporný, což jistě bez dalšího nesvědčí o dobré finanční situaci žalovaného.15. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, .16. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru. Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené by žaloba byla důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 28.000 Kč a žalovaný již žalobkyni uhradil částku 78.728 Kč (52 splátek ve výši 1.514 Kč), lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná. Soud tedy žalobu zcela zamítl. (výrok I.)17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný. Náklady řízení žalovaného tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon ve výši 450 Kč (účast na jednání před soudem) dle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, . Celkem je tak žalobkyně povinna žalovanému zaplatit částku 450 Kč. (výrok II.)