Okresní soud v Prostějově 14 C 40/2026-46 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 3. 2. 2026 domáhala zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění, které představovalo na jistině částku 9.000 Kč, na poplatku 2.925 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.473 Kč. Jedná se o peněžní plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 8. 2024 (dále též Smlouva) a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www., Anonymizováno, .cz), na základě které bylo žalovanému poskytnuto bezhotovostně převodem na účet uvedený ve Smlouvě, částka 9.000 Kč, přičemž tuto částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 2.925 Kč, se splatností ke dni 5. 9. 2024. Žalovaný neuhradil žalobkyni na svůj dluh ničeho, Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním této smluvní povinnosti, proto žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu stanovenou dle čl. 2.3 Smlouvy, ve výši 4.473 Kč. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry, získané údaje byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Žaloba mu byla doručena společně s výzvou dne 25. 5. 2026 (pondělí, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř., za použití § 57 odst. 2 o. s. ř..3. Dne 21. 7. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně (tato svou neúčast, včetně jejího zástupce omluvila). Žalovaný se k jednání dostavil a potvrdil, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým bylo zahájeno toto řízení, mu bylo doručen, s jeho obsahem se seznámil, na dluhu z této zápůjčky ničeho nezaplatil. Potvrdil, že peněžní prostředky mu byly poskytnuty na jeho osobní účet a použil je na nákup karmy, neboť v té době měnil bydliště za současný nájemní byt na Janáčkově ulici v , adresa, . Peníze na karmu neměl k dispozici, proto peníze musel nějak sehnat. Krátce poté, co mu byly tyto peněžní prostředky poskytnuty, se dostal do zdravotních problémů. Žalovaný je diabetik s vysokým tlakem, lékař mu předepsal nové prášky a v práci v důsledku toho zkolaboval. Po vyšetření v nemocnici dostal zákaz prací ve výškách, nočních pracích, fyzicky zatěžující práce a byl tak pro svého zaměstnavatele nepoužitelný. Domluvil se se zaměstnavatelem (, Anonymizováno, , adresa, ), že na dohodu ukončí pracovní poměr a on se přihlásí na Úřad práce. Na Úřadu práce byl půl roku a z podpory v nezaměstnanosti nebyl schopen hradit tento dluh. Po zlepšení zdravotního stavu opět získal zaměstnání u svého původního zaměstnavatele, a to od 1. 7. 2026. Jeho příjem se bude pohybovat okolo 27.000 Kč čistého. Kromě toho zrušil důchodové pojištění a peněžní prostředky, které mu z toho budou poskytnuty, použije na úhradu svých dluhů.4. Soud na tomto jednání provedl dokazování, z něhož učinil tato dílčí skutková zjištění a skutkový stav projednávané věci.5. Ze Smlouvy, která byla uzavřena pomocí prostředku komunikace na dálku (internetové stránky www.coolcredit.cz), mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , že předmětem Smlouvy bylo poskytnutí částky 9.000 Kč bezhotovostně převodem na účet č. , č. účtu, žalovanému. Tuto částku měl žalovaný vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 2.925 Kč nejpozději dne 5. 9. 2024. Identifikace žalovaného je zjištěna podpisovým kódem. K žalobě byly rovněž doloženy i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.6. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě dne , datum, částku 9.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).7. Soud dále z výpisu z účtu za měsíc srpen 2024 zjistil, že žalovanému kromě uvedené zápůjčky a z ní vyplývajícího plnění ve výši 9.000 Kč bylo poskytnuto od společnosti , právnická osoba, dne 13. 8. 2024 peněžní plnění ve výši 15.000 Kč.8. Z upomínek ze dne 12. 9. 2024, 19. 9. 2024, 26. 9. 2024, 5. 10. 2024. a 20. 10. 2024, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2025, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího vymáhání, přičemž pouze k této předžalobní výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalovanému (podací lístek).10. Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným ze dne , datum, , se řídí zákonem č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), a smluvním ujednáním. Tento závazkový vztah se s ohledem na postavení smluvních stran řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 420 odst. 1 o.z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským, nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně, za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.13. Podle § 2390 odst. 1 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.14. Podle § 562 o.z., písemná forma je zachována i při právním jednáním učiněném elektronickými, nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.19. Soud má s ohledem na shora uvedený skutkový stav za to, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní, prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Na základě této Smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 9.000 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2.925 Kč, nejpozději do 5. 9. 2024. Žalovaný tuto smluvní povinnost nesplnil, a to ani částečně. V této věci se jedná o závazkový vztah, kde na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o.z.) a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an o.z., § 1810 an o.z., komerčně nazývanou „rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, čl. 8, čl. 23, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES, ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. III ÚS 4129/08, či Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.20. Nesplněním povinnosti posoudit s odbornou péči schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, neboť poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze obecné údaje o tom, jak postupovala a z jakých informací vycházela při zkoumání schopnosti žalovaného dluh zaplatit. K těmto tvrzením žádné listiny nepředložila. Z tohoto důvodu soud byl připraven v případě osobní účasti žalobkyně nebo jejího zástupce na prvním jednání ve věci, po provedeném dokazování v tomto směru poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které může býti poskytnuto pouze na jednání, nikoliv jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a její zástupkyně se z jednání omluvily, a to bez uvedení vážného důvodu (ekonomické náročnost sporu není důvodem neúčasti účastníka na jednání), spolu s tímto souhlasily, aby soud jednal bez jejich přítomnosti, proto jim nemohl poskytnout toto poučení. Žalobkyně se neúčastí na jednání dostala do procesní situace, kdy stran této skutečnosti právně významné pro rozhodnutí ve věci, neunesla povinnost tvrzení a ani důkazní břemeno. Naopak soud zjistil ze zprávy a doloženého výpisu z účtu žalovaného , právnická osoba, ., že žalovaný uzavřel v tom samém měsíci (září 2024) další smlouvu o zápůjčce s další nebankovní společnosti poskytující spotřebitelské úvěry (, právnická osoba, ) ve výši 15.000 Kč. Žalovaný tvrdil, i když tyto skutečnosti nedoložil, že době po uzavření Smlouvy se dostal do zdravotních problémů. Prokázání tohoto tvrzení však nebylo pro rozhodnutí ve věcí právně významné, neboť z tvrzení vyplývalo, že k těmto zdravotním problémům došlo až poté, co dluh ze Smlouvy měl být již uhrazen, proto tato skutečnost sama o sobě neměla vliv na prodlení žalovaného za splněním tohoto dluhu. Navíc z tvrzení žalovaného je zřejmé, že po žalovaném žádné bližší informace ohledně jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalobkyní požadovány nebyly. Je nutno konstatovat tedy, že žalobkyně pouze obecně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z různých, blíže neuvedených rejstříků a ani nesdělila, jak ji taková lustrace ovlivnila v rozhodnutí o tom, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni přitom muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci. Přitom žalovaný tvrdil a jeho tvrzení má oporu v údajích zjištěných z Centrální evidence obyvatel, že změnil bydliště, a přitom neměl finanční hotovost na zařízení nového bydlen. Úvěrující by měl ve všech obdobných případech standardně lustrovat všechny žadatele o poskytnutí takovéhoto úvěru v rejstřících, či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.) a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo spoléháno žalobkyní jen na skutečnosti sdělené žalovaným, nebo jím uvedené v zákaznické kartě. Není však možno vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, respektive prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o zápůjčce a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud dle shora zjištěných informací v souvislostech poskytnuté zápůjčky dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č.257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelskou zápůjčku (úvěr), ačkoliv bylo pochybné, zda je žalovaný schopný splácet sjednaný peněžní závazek. tečka.21. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabitých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 9.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 9.000 Kč (odst. I. výroku).22. Soud s ohledem na shora uvedený právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a to i v případě žalobního požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, neboť nárok žalobkyně na zákon úrok z prodlení dosud nevznikl a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovateli „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která nesouvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s ohledem na to, že platnost smlouvy, zbývající částí jistiny na základě dohody stran (možnosti žalované podle § 87 odst. 1), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení (odst. II. výroku).23. Soud byl povinen rozhodnout rovněž o poplatkové povinnosti žalobkyně, když zjistil, že žalobkyně zaplatila na první výzvu soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Vzhledem k tomu, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z důvodu pochybení žalobkyně nemohl být vydán, musel soud doměřit soudní poplatek celkem na částku 1.000 Kč a učinil tak usnesením č.j. , spisová značka, , ze dne 11. 3. 2026, které bylo zástupkyni žalobkyně doručeno do datové schránky 26. 3. 2026.24. Žalobkyně, ani její zástupkyně tento soudní poplatek nezaplatily, proto soud zavázal žalobkyni dodatečně k úhradě tohoto soudního poplatku v tomto rozhodnutí (odst. III. výroku).25. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (Nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala částku včetně příslušenství a smluvní pokuty ve výši 21.747 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 9.000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 41 %, v rozsahu 59 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalovaného proto spočívá ve výši 18 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (žalovaný se náhrady nákladů řízení na jednání vzdal), proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV. výroku).26. Soud stanovil účastníkům lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky.