6 C 10/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala poskytnutí morálního zadostiučinění ve formě omluvy a zadostiučinění v penězích ve výši 30 000 Kč z titulu ochrany osobnosti proti zásahům žalované do cti žalobkyně. Žalovaná coby matka žalobkyně měla o žalobkyni pronášet dehonestující tvrzení, a to již od dětství žalobkyně. Konkrétně měla žalovaná v dětství žalobkyně uvést, že je žalobkyně stejná svině jako její otec, měla žalobkyni nutit pod pohrůžkou fyzického násilí chodit pro uhlí, fyzicky ji trestala, nesměla si vzít bez svolení žalované nic k jídlu, držela ji v neustálém strachu. V době těhotenství žalobkyně ji žalovaná neustále nutila na interupci a vyhodila ji na ulici. V dospělosti žalobkyně ji žalovaná odmítala pomoci v nouzi a tolerovala nepřístojné chování včetně bití ze strany tehdejšího manžela žalobkyně. Před prvým i druhým manželem hovořila žalovaná o žalobkyni jako o svini a neustále ji pomlouvala. Vzhledem k jednání žalované, která se po dobu několika let dopustila neodpustitelným způsobem zavrhování své prvorozené dcery, pomlouvání, urážení, ponižování a fyzického násilí, v důsledku čehož způsobila žalobkyni bolest, kterou musela snášet v období svého dětství i následně, kdy se žalobkyni narodily děti, navrhla žalobkyně k odčinění způsobené újmy, aby jí soud přiznal morální zadostiučinění v podobě omluvy formulované ve výrokové části rozsudku a dále finanční zadostiučinění. Ke konkrétním skutkům doplnila, že žalovaná jí např. pomlouvala v jejím prohlášení z roku 2010, kdy o žalobkyni pronesla, že se nikdy nestarala o svou dceru, kdy toto tvrzení se nezakládá na pravdě. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala ani co do základu, ani co do výše. Skutečnosti uváděné žalobkyní v žalobě jsou směsice nepravd, polopravd a fabulací, kdy se jedná o další z řady šikanózních návrhů, trestních oznámení a jiných udání z její strany, a to v souvislosti s péčí o dceru žalobkyně [jméno] [jméno] [příjmení], svěřené do péče otce s tím, že styk s žalobkyní nebyl upraven. Žalovaná poukázala na zdravotní stav žalobkyně, která trpí závažným neuropsychickým nevyléčitelným onemocněním CADASIL, jak plyne z lékařské zprávy ze dne [datum], kdy vedlejšími projevy tohoto onemocnění je úzkostně-depresivní porucha a posttraumatické změny osobnosti. Dle znaleckého posudku, který byl opatřen v rámci opatrovnického řízení, není osobnost žalobkyně (matky) z psychologického hlediska dobře komponována a hrozí riziko dekompenzace psychiky. K jednotlivým skutečnostem vylíčeným žalobou se vyjádřila přímo žalovaná. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně. 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované doplnila, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 4. 2011 č. j. 50 P 120/2010-161 byla nezletilá dcera svěřena do výchovy žalobkyně (matky), právní zástupce žalované (otec) se proti předmětnému rozsudku odvolal, když k předmětnému odvolání předložil několik zfalšovaných zpráv. Pokud se žalovaná snaží dovodit, že žalobkyně není schopna se sama o nezletilou dceru postarat z důvodu překážek na její straně, tak tato tvrzení se nezakládají na pravdě a pouze dokreslují pomlouvačné jednání žalované, o čemž svědčí i poukaz žalované na onemocnění CADASIL. Žalobkyně zopakovala, že jí žalovaná způsobila a stále působí psychickou újmu tím, že žalobkyni neustále pomlouvá, uráží a ponižuje, a to jak před rodinnými příslušníky, tak před státními orgány, což vedlo k tomu, že byla dcera žalobkyně svěřena do péče otce. Žalovaná jednala zjevně účelově, což fatálně zasáhlo do osobnostních práv žalobkyně, a to především do práv na její osobní a rodinný život, důstojnost a vážnost. Jednání žalované nebylo jednorázové, neboť probíhalo prakticky po celý život žalobkyně, přičemž útokům žalované musí čelit dodnes. 4. Žalovaná k tomu uvedla, že jde-li o opatrovnické řízení, tak žalovaná vystupovala pouze před soudem prvého stupně v pozici svědka, přičemž„ spor o péči o nezletilou dceru“ se týkal žalobkyně jako matky a právního zástupce žalované jako otce. 5. Žalobkyně v průběhu řízení upřesnila některé skutky tak, že s druhým manželem žila do roku 2002, po toto období docházelo k různým pomluvám ze strany žalované, co se týká pozdějšího období, tak odkázala na jeden moment, který se udál v létě 2018 při návštěvě staršího syna, kdy se žalovaná před synem měla o žalobkyni vyjádřit, že je gambler, že lže a že se o děti nestará a nikdy nestarala. Dále žalovaná pomlouvala žalobkyni před biologickým otcem, že má žalobkyně sklony chovat se jako děvka, že chlastá a že je stejná jako on, k čemuž došlo zhruba ve věku 17 let žalobkyně. Žalovaná pomlouvala žalobkyni před starším synem žalobkyně, když žalovaná o žalobkyni uvedla, že je bohatá teta z Ameriky, od narození dcery žalobkyně se špatně stará o děti a je volnomyšlenkářská. V letech 2007 - 2008 jel s žalobkyní její mladší syn k žalované vyzvednout nezletilou dceru žalobkyně, když po jeho žádosti o jídlo na něho začala žalovaná řvát, že je stejný jako žalobkyně a pořád by žral. V letech 2017 - 2018 starší syn žalobkyně navštívil žalovanou s tím, že mu mělo být při předmětné návštěvě žalovanou sděleno, že je žalobkyně naprosto nezajímá a nechtějí se o ní bavit. V roce 2018 zavolala po mnoha letech mladšímu synovi žalobkyně se slovy„ [příjmení] [jméno], tady Tvoje babička“. Mladší syn žalobkyně sdělil žalované do telefonu, že nikoho takového nezná a telefonát ukončil. Dále žalobkyně uvedla, že v roce 2021 se žalobkyně seznámila s několika zfalšovanými zprávami od žalované a jejího právního zástupce z let 2008, 2009 a 2010. Žalovaná žalobkyni šikanuje i prostřednictvím dcery žalobkyně, když žalovaná odpírá žalobkyni styk s dcerou, kdy žalobkyni není známo, jaké pomluvy ze strany žalované na adresu žalobkyně zazněly, když škola opakovaně odmítla styk žalobkyně s nezletilou dcerou, kdy žalobkyně předpokládá, že z ní dělá žalovaná před zaměstnanci školy blázna. Žalobkyně poukázala na řadu nepravdivých informací v čestné prohlášení žalované z roku 2010, které posloužilo k odebrání nezletilé dcery žalobkyni, včetně informace, že žalobkyně propadla hernám a kasinu. 6. Žalobkyně dále nesouhlasila s námitkou promlčení a odkázala na ust. §§ 612, 620 a 636 o. z. s tím, že má za to, že žalovaná jednala vždy s úmyslem žalobkyni poškodit a v maximální možné míře jí ublížit, proto se uplatní promlčecí doba v délce 15 let. Zároveň žalobkyně odkázala na judikaturu, která se týká rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy, přičemž má za to, že v projednávaném případě je přesvědčena o tom, že žalovanou vznesená námitka je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná svým jednáním zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, kdy svým jednáním a neustálým brojením proti žalobkyni významnou měrou úmyslně přispěla k nastalému stavu, kdy žalovaná jednala zjevně účelově. 7. Řetězec pomlouvačných výroků doplnila žalobkyně ještě o prohlášení žalované v letech 1973 - 1980, kdy žalovaná hovořila o žalobkyni, že je hajzl, že je celý svůj biologický otec, že je žalobkyně ulhaná a vymýšlí si, že je svině, má volnomyšlenkářské myšlení a že je prolhaná svině jako její otec. Žalobkyni častovala výrazem„ svině“ i v jejích 18 letech. Po narození dcery žalovaná pomlouvala žalobkyni tvrzením, že se o dceru žalobkyně nestará a vše musí dělat žalovaná, že je špatná matky a žije bohémským životem. Před RNDr. [příjmení] měla žalovaná v roce 2015 pronést, že žalobkyně je pofidérní osoba, přičemž v rámci psychologického vyšetření uvedla, že dcera je od dětství lhavá, trpí bájnou lhavostí, byly s tím problémy od útlého věku, kdy líčila věci jinak. Před PhDr. [příjmení] uvedla, že žalobkyně jen dělá, že se stará. 8. Z hlediska právní kvalifikace předmětných skutků nelze odhlédnout od skutečnosti, že předmětem žaloby je série skutků, které se měly odehrát jak před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen„ o. z.“, tj. před [datum] (v takovém případě je rozhodným právním předpisem zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - dále jen„ obč. zák.“), tak po tomto datu (zde je rozhodným právním předpisem zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 9. Podle ust. § 11 odst. 1 obč. zák. má občan právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti, jakož i svého jména a projevů osobní povahy. 10. Podle ust. § 13 obč. zák. má občan právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu jeho osobnosti a aby byly následky těchto zásahů odstraněny. Soud může též rozhodnout, aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění. 11. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 12. Podle ust. § 100 odst. 2 věta prvá obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. 13. Podle ust. § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kd