21 C 183/2023-40 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši [částka]. Splatnost nastala dne [datum]. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná je dále povinna zaplatit částku [částka] představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, když jí žalobkyně zaslala pět výzev k úhradě, a to dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované tak, že si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované v podání z [datum] žalobkyně uvedla, že prověřila příjmy a výdaje žalované, a to zjištěním příjmů žalované dotazem na zdroj příjmů a výši příjmů žalované, název zaměstnavatele, na pracovní pozici žalované, druh smlouvy, dobu trvání zaměstnání a dotazem na výši výdajů žalované, konkrétně na výši výdajů, rodinný stav, počet nezletilých dětí a nahlédnutím do Centrální evidence exekucí. Dále žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla sjednána možnost požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, což v případě žalované činí za období od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti dluhu, do [datum], kdy došlo k vyhotovení žaloby, částku [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k nařízenému jednání dne [datum] bez omluvy nedostavila a žalobkyně a její právní zástupce se z nařízeného jednání omluvili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná poskytla žalobkyni výplatní lístky za období [číslo] a [číslo] (viz výplatní lístky). Žalobkyně provedla lustraci žalované v [příjmení] (viz potvrzení o lustraci). Žalovaná pak uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum] Celkem se žalovaná zavázala uhradit [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník (viz potvrzení o přijaté platbě ve výši [částka], smlouva o zápůjčce a Všeobecné obchodní podmínky). Žalované byla dne [datum] na účet poukázána částka ve výši [částka] (viz potvrzení o platbě). Žalovaná nevrátila finanční prostředky žalobkyni řádně a včas a žalobkyně jí zaslala písemné výzvy k úhradě dluhu, a to dne [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále též předžalobní upomínku dne [datum] (viz upomínky a předžalobní upomínka vč. podacího lístku). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele zápůjčky byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávanou zápůjčku je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji se žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické