21 C 67/2023-56 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Tvrdila, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřená prostřednictvím dálkové komunikace, žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí [anonymizováno] – [částka] na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Po schvalovacím procesu, jehož součástí je prověřování bonity dlužníka, byla žádost o uzavření smlouvy schválena a jistina byla žalovanému zaslána na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla pokuta uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] z dlužné jistiny za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně převedla pohledávku na žalobkyni. Celková dlužná částka se tak seskládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], neplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka]. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhá úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], které se skládají z částky [částka] (za odchozí dopis) a z částky dvakrát [částka] (za osobní návštěvu). 2. Žalobkyně vzala žalobu dne [datum], tedy dříve, než začalo jednání, částečně zpět, když uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, soud proto postupoval v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovanému vznikla povinnost žalobkyni vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 30 dnů. Pro případ, že žalovaný částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz strana [anonymizováno] Smlouvy, standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky). Částku [částka] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet (viz smlouva o úvěru a výpis z účtu). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho, ačkoli byl právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě vyzván dne [datum] a dne [datum] a dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, vč. přílohy). Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o postoupení pohledávky). Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka] a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, z čehož žalobkyně nárokuje dvě osobní návštěvy a zaslání dopisu). Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 14. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, ro