46 C 31/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 33 947 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu částkou ve výši 20 147 Kč představující součet kapitalizovaných úroků z půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 989 Kč (při úrokové sazbě 28,20 % ročně) a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 12 158 Kč a pojistného, bylo-li sjednáno, to vše v 45 týdenních splátkách v hotovosti po 1 115 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum] a za celou dobu trvání smlouvy uhradila celkem 16 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla právním předchůdcem žalobkyně pohledávka ze smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku 33 947 Kč, z toho dlužnou jistinu ve výši 19 997,22 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 13 949,78 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 6 610,41 Kč (za období od [datum] do [datum] ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 616,16 Kč (za období od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny), úrok ve výši 28,20 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout v hotovosti částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 7 989 Kč a částku za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 12 158 Kč, vše v 45 týdenních splátkách po 1 115 Kč. 6. Z karty zákazníka ze dne [datum], z pracovní smlouvy ze dne [datum], z výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2019 a z dokladu o zajištění ubytování ze dne [datum] bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 23 76 Kč, který žalovaný doložil jednak pracovní smlouvou zaměstnavatele [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], jednak výplatními páskami, ze kterých bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v měsíci listopadu 2019 činil 22 430 Kč a v měsíci prosinci 2019 činil 25 099 Kč. Ve vztahu k měsíčním výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaných a odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 13 000 Kč s tím, že skutečnost, že žalovaný má zajištěno ubytování v období od [datum] do [datum] na ubytovně žalovaný, doložil dokladem o zajištění ubytování v [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a že účelem spotřebitelského úvěru jsou běžné výdaje domácnosti. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností k [datum] postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávek z uzavřené smlouvy na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno poštou dne [datum]. 9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu smlouvy do [datum]. Výzva byla odeslána poštou dne [datum]. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 7 989 Kč a částku za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 12 158 Kč, vše v 45 týdenních splátkách po 1 115 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně s účinnosti od [datum] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván jednak v rámci oznámení o postoupení pohledávky sdělením se dne [datum] a dále pak výzvou před podáním žaloby ze dne [datum]. 11. Za dobu trvání smlouvy žalovaný podle žalobkyně uhradil 16 200 Kč, další úhrady dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 12. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 14. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 15. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 19. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez