Okresní soud Praha-východ 10 C 34/2026-90 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 161 558,00 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 9. 8. 2024, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu za tímto účelem žalobkyně poskytla. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému dne 12. 8. 2024 úvěr ve výši 125 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátek po 8 723 Kč, v nichž byla zahrnuta i úhrada úroku za poskytnutí úvěru ve výši 68,34 % ročně a měsíční úhrada pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 068 Kč. Schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, šetřením v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnost, registrech SOLUS, NRKI, ISIR a z dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného, přičemž bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Dále byl využit rovněž interní scoring klienta provedený na základě matematického modelu založeném na bodovém hodnocení dlužníka. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalobkyni splátky po 8 723 Kč dne 19. 9. 2024, 21. 10. 2024, 22. 11. 2024, 23. 12. 2024, 21. 1. 2025, 21. 2. 2025, 25. 3. 2025, 22. 4. 2025, 19. 5. 2025 a 23. 7. 2025. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 138 036,57 Kč, která odpovídá původní zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 118 032,92 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 20 003,65 Kč. Protože žalovaný na dluh nic neuhradil, domáhala se žalobkyně žalobou zaplacení částky 143 337,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5% ročně z částky 143 337,00 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, částky 18 221,28 Kč a dále úroků ve výši 68,34 % ročně z částky 118 032,92 Kč od 24. 9. 2025 do 17. 10. 2025 (ve výši 5 163,12 Kč) a dále ve výši zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně z částky 118 032,92 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 9. 2025 dosáhne částky 440 928,00 Kč.2. Žalobkyně v průběhu řízení na výzvu soudu doplnila, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě doložených příjmů, informací poskytnutých žalovaným, výpisů z registrů NRKI a SOLUS a interního scoringu. Zjistila, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 47 681 Kč a celkové měsíční výdaje 12 876 Kč, z čehož náklady na bydlení činily 8 016 Kč. Ke zjištěným výdajům žalobkyně přičítá rezervu 1 000 Kč. Po odečtení výdajů a rezervy žalobkyně zjistila volné prostředky žalovaného ke splácení ve výši 33 805 Kč měsíčně. Žalovaný neuvedl žádnou vyživovací povinnost ani další splátky úvěrů či jiných závazků. Současně žalobkyně ověřila, že nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS nebyly zjištěny závazky po splatnosti a v registru NRKI byl proveden úvěrový scoring. Na základě těchto zjištění a interního hodnocení žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen sjednaný úvěr řádně splácet. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by žalovaný neuvedl všechny své výdaje, porušil by tím § 6 občanského zákoníku, podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 8 723 Kč s tím, že splátka zahrnovala rovněž platbu sjednaného pojištění (výše splátky bez pojistného 7 655 Kč), a výše sjednaného úroku činila 68,34 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného strany sjednaly (čl. 6.1.) smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč ročně, náhradu účelně vynaložených nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení delším než 15 dnů (čl. 6.2.) a dále právo žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části delším než 65 dnů, přičemž v takovém případě se nesplacená jistina a splatné příslušenství spolu se smluvní pokutou mělo stát novou jistinou úvěru (čl. 6.4.). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru byla sjednána (čl. 6. 5.) smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně až do zaplacení (důkaz: návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný od žalobkyně obdržel úplné informace o výši úvěru, celkové částce, kterou bude muset splatit a výši RPSN (důkaz: předsmluvní formulář ke smlouvě č. , hodnota, ) a prohlásil, že se s informacemi o úvěru seznámil a mj. stvrdil, že si byl vědom podmínek úvěrové smlouvy, neměl splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházel se v úpadku a že byl schopen úvěr splácet (důkaz: prohlášení klienta ze dne , datum, ). Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 12. 8. 2024 na účet č. , č. účtu, , kdy jako variabilní symbol platby je uvedeno číslo smlouvy: , Anonymizováno, (důkaz: doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu ze dne , datum, ), uvedený účet je veden na jméno žalovaného (důkaz: potvrzení o vedení účtu č. , č. účtu, ). Před poskytnutím úvěru si žalobkyně od žalovaného vyžádala občanský průkaz k ověření identity (důkaz: kopie OP) a výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, s vybranými pohyby na účtu – příchozí mzda dne , datum, ve výši 47 529 Kč, dne , datum, ve výši 50 320 Kč, dne , datum, ve výši 48 946 Kč a dne , datum, ve výši 43 932 Kč (důkaz: výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, s vybranými pohyby na účtu). Při hodnocení bonity (úvěruschopnosti) žalovaného žalobkyně vyšla z informací poskytnutých žalovaným, který uvedl výši čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání 47 681 Kč, výši výdajů na bydlení (nájemné, inkaso) 8 016 Kč, výši životního minima 4 860 Kč a zohlednila rezervu ve výdajích 1 000 Kč, žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije sám, bydlí ve vlastním bydlení, pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou a není ve výpovědní lhůtě, žalovaný výslovně neuvedl žádné jiné pravidelné výdaje z možností nabízených ve formuláři „hodnocení klienta“, tj. výdaje na druhou osobu v domácnosti, na děti, na spoření, pojištění, splátky jiných půjček a úvěrů, leasingu, hypotéky apod., ani jiné výdaje např. za telefon, streamovací služby, sázky, pohonné hmoty, léky, zdravotní pomůcky apod. (důkaz: hodnocení klienta ze dne , datum, ). Žalobkyně dne , datum, prověřila žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem (důkaz: výpis záznamů z registru SOLUS). Žalobkyně dále dne , datum, prověřila žalovaného v systému NRKI (Nebankovní registr klientských informací), ze kterého vyplynulo, že žalovaný podával žádosti o úvěr u 3 různých věřitelů, že souhrn aktuálních úvěrových závazků žalovaného činil 568 204 Kč a dále že součet schválených úvěrových rámců (např. kreditních karet, kontokorentů apod.) činil 260 000 Kč, a dále že aktuální dluh po splatnosti u některého z věřitelů činil 12 912 Kč (důkaz: výpis z registru NRKI). Žalobkyně opakovaně upozornila žalovaného na prodlení se dvěma sjednanými splátkami a na možnost zesplatnění úvěru (důkaz: výzva k zaplacení ze dne , datum, , , datum, a ze dne , datum, ). Dne 22. 9. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky celkem 143 337 Kč (důkaz: oznámení ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 87 230 Kč v 10 splátkách po 8 723 Kč, poslední splátku uhradil dne 23. 7. 2025 (důkaz: karta klienta ke dni , datum, ). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou ze dne , datum, (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ).5. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro právní posouzení věci, a proto z nich při svém rozhodnutí nevycházel.6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:8. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 125 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotázala žalovaného na jeho příjmy a výdaje a provedla lustraci úvěrové minulosti žalovaného v dostupných registrech. Z lustrace v NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný žádal o úvěr u 3 dalších věřitelů, že souhrn jeho aktuálních úvěrových závazků činil 568 204 Kč, součet schválených úvěrových rámců (např. kreditních karet, kontokorentů apod.) činil 260 000 Kč, a že aktuální dluh po splatnosti u některého z věřitelů činil 12 912 Kč. Přes tato zjištění žalobkyně žádným způsobem neověřila výši skutečných výdajů žalovaného a při svých výpočtech jeho bonity (schopnosti splatit úvěr) vyšla pouze ze žalovaným uvedené částky výdajů za bydlení, ke které přičetla částku životního minima jednotlivce a rezervu 1 000 Kč. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila výpisem vybraných pohybů na bankovním účtu žalovaného, výdaje žalovaného žalobkyně neověřila žádným způsobem - např. úplným výpisem z bankovního účtu, vyúčtováním služeb spojených s bydlením, vyúčtování telefonního operátora apod. Žalovaný žalobkyni uhradil v nepravidelných splátkách celkem 87 230 Kč. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalovaného dne , datum, , žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky odpovídající žalovanému plnění.9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.17. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nepostupovala s odbornou péčí a v rozporu s platnou judikaturou se spokojila pouze s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by takto získané informace jakkoli ověřila. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora C679/18 ze dne 5. 3. 2020).18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 125 000 Kč, přičemž se jedná o plnění z neplatné smlouvy o úvěru, a proto soud uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně právě o tuto částku. Žalovaný však žalobkyni uhradil celkem 87 230 Kč v 10 splátkách po 8 723 Kč, tudíž je podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 37 770 Kč (výpočet: 125 000–87 230=37 770), což ani přes písemnou předžalobní výzvu dosud neučinil. Žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním, proto soud žalobkyni přiznal rovněž nárok na úrok z prodlení (podle § 1970 o. z.) z částky 37 770 Kč, a to v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, od 24. 9. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 123 788 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 123 788 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 118 032,92 Kč od 24. 9. 2025 do 17. 10. 2025 ve výši 5 163,12 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 118 032,92 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 9. 2025 dosáhne částky 440 928 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení. (K tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 37 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 37 770 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky 123 788 Kč a zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně z částky 123 788 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úroku 68,34 % ročně z částky 118 032,92 Kč od 24. 9. 2025 do 17. 10. 2025 ve výši 5 163,12 Kč, úroku 11,5 % ročně z částky 118 032,92 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 9. 2025 dosáhne částky 440 928 Kč, tedy úspěch žalobkyně je dán z 22 % uplatněného nároku a úspěch žalovaného ze 78 %. Poměrný úspěch ve věci měl žalovaný, a to z 56 %, avšak žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nevznikly mu žádné náklady řízení, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.20. Lhůtu k plnění dluhu soud ponechal obecnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení nečinný a soud neměl možnost zjistit, v jaké době je schopen dluh uhradit.