Okresní soud Praha-východ 48 C 67/2026-33 – O 26 723 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u nadepsaného soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 9. 2024 prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně na účet žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč žalobkyni vrátit do 29. 1. 2025. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný nesplnil řádně a včas, na pohledávku žalobkyni zaplatil toliko částku 3 472 Kč. Žalobkyně se tak žalobou kromě poskytnuté částky a poplatku domáhá dále částky ve výši 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s písemnou výzvou žalovanému dle čl. 2.3 smlouvy a dále smluvní pokuty ve výši 2 723 Kč dle čl. 2. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 30. 1. 205 do 19. 3. 2026 (snížené o žalovaným poskytnutým plněním ve výši 3 472 Kč). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Žalobkyně dne 24. 9. 2024 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, naproti tomu se žalovaný zavázal částku spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč vrátit ve 3 měsíčních splátkách do 29. 1. 2025 (viz smlouva o zápůjčce ze dne 24. 9. 2024 včetně údaje o provedených platbách ke dni 24. 9. 2024). Žalovaný plnil pouze částečně v částce 3 472 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 2. 2026)6. V posuzovaném případě žalobkyně sice tvrdila, že prověřovala žalovaného jako žadatele o úvěr nahlížením do registrů a že si vyžádala informace o jeho osobních a majetkových poměrech, nenabídla k tomu však žádný důkaz. Usnesením ze dne 22. 6. 2026, č. j. 48 C 67/2026-28, byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a v téže lhůtě označila a soudu předložila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná, což žalobkyně neučinila, když pouze soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková zjištění. Z dostupných důkazů pak nebylo možné uzavřít, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím finančních prostředků.7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotř. úvěru“).8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným měli záměr uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně si žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalované a dále pak prověřila poskytnuté informace prostřednictvím dostupných databází za účelem zjištění majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně však toto své tvrzení nikterak neprokázala, na výzvu soudu ničeho nedoplnila, resp. sdělila, že doplňovat nic nebude. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.15. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a žalovaný je povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč sníženou o žalovaným poskytnuté platby 3 472 Kč, tj. celkem 11 528 Kč, a to v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. Splatnost pohledávky ve smyslu § 87 zákona stanovil tak, aby žalovaný byl bezpečně schopen jistinu vrátit, přičemž ji odvodil od data určeného ve smlouvě (29. 1. 2025).16. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 30. 1. 2025.17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), k jinému postupu soud neshledal důvod.18. Nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty včetně požadovaného úroku z prodlení z těchto částek nevznikl, neboť tyto vyplývaly z (neplatné) smlouvy o úvěru. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, jež byl v řízení z převážné části úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly.