22 C 51/2022-31 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši [částka], a to prostřednictvím jednorázové splátky s datem splatnosti [datum]. Žalovaný svým povinnostem však nedostál a na dlužnou pohledávku neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Dlužná částka se sestává z jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný byl opakovaně vyzýván ke splnění své povinnosti, na svůj dluh ale neuhradil ničeho. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě čestného prohlášení žalovaného o závazcích, výdajích a příjmech, žalovaný byl prověřen prostřednictvím databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl k úhradě svých dluhů vyzván předžalobní upomínkou, neuhradil ale ničeho 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť žalovaný na výzvu podle § 115a o. s. ř. nereagoval a žalobkyně souhlasila, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému převedla na účet částku [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku [částka] a poplatku za administrativní činnosti [částka], a to jednorázově s datem splatnosti [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a současně jej vyzvala k zaplacení dluhu žalobkyni. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je namístě posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, jež uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 3 odst. 1 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kde se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo sice prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], avšak bylo též zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala s odbornou péčí. Pokud měla právní předchůdkyně žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat příjmy a výdaje žalovaného s odbornou péčí, nemohla se spokojit pouze s prohlášením žalovaného, ale jeho reálné příjmy a výdaje měla ověřovat a skutečně posuzovat. Výpisy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí nejsou dostačující, protože nemusí reflektovat skutečné dluhy či výdaje spotřebitelů. Na základě úkonů, které měly směřovat k ověření úvěruschopnosti žalovaného, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně reálně ověřit úvěruschopnost žalovaného a zjistit, jakou částku je žalovaný skutečně schopen řádně splatit, neboť zcela chybí ověření příjmů i výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně nesplnila zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu 14. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdkyně žalobkyně pak úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, ale nikoli s odbornou péčí a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností. 16. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory tehdejší formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] [anonymizováno], podle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu též rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. [spisová značka], a mnohé další). 17. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, odpadl právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se te