8 C 399/2021-24 — Okresní soud Praha-západ

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] credit s. r. o. uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v plné výši spolu s poplatkem [částka] do [datum]. Z dlužné částky žalovaná neuhradila ničeho, proto předchůdci žalobce vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byla v prodlení (konkrétně požadováno [částka]). Žalovaná na výzvu k úhradě nereagovala. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Kromě částek shora uvedených žalobce požaduje i nesplacený úrok z úvěru ve výši [částka] (společně s poplatky v žalobním petitu označeno jako kapitalizovaný úrok) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru vzal žalobce žalobu částečně zpět v částce [částka] představující kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka], nadále pak žalobce požadoval úhradu jistiny a úroku z prodlení a také nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. K tomu žalobce doplnil, že žádnými důkazy o posouzení úvěruschopnosti nedisponuje. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání těchto svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] credit s. r. o. uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty dne [datum] finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce uvedenou částku navýšenou o poplatek [částka] do [datum] (důkaz: úvěrová smlouva, výpis z účtu). Z dlužné částky žalovaná neuhradila ničeho. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byla žalovaná informována (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, vč. příloh, oznámení postoupení pohledávky, doklad o odeslání) Žalobce zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu (důkaz: předžalobní výzva, podací arch). Nejprve soud řešil otázku částečného zpětvzetí žaloby. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Žalobce před prvním jednáním ve věci vzal žalobu částečně zpět v částce [částka] představující kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil. Poté zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobcem uplatněný (po částečném zpětvzetí) je z velké části důvodný. Dle žalobních tvrzení je zřejmé, že poskytovatel úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná. Vzal nicméně za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka právním předchůdcem žalobce dne [datum] částka [částka], která dosud nebyla ani částečně vrácena. Žalobce se proto této částky může domáhat z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), a to včetně zákonného úrokem z prodlení, když pohledávka za žalovanou byla postoupena podle § 1879 o. z. na žalobce. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Co do požadavku na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky však byl soud nucen žalobu částečně zamítnout, když u spotřebitele není možné přiznat náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nař. vl. 351/2013 Sb. A částku nelze přiznat ani jako plnění z úvěrové smlouvy, která, jak výše uvedeno, byla shledána neplatnou. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu zhruba stejného úspěchu ve věci, respektive částečně u žalobce jde i o procesní zavinění částečného zastavení řízení.