16 C 93/2018-386 — Okresní soud Praha-západ

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen:„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen:„ napadený rozsudek“), ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného. Doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak zastavil řízení co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo sporné zejména právní hodnocení celé věci, zdali tedy je součástí škody, kterou mají oba účastníci poškozené společnosti [právnická osoba] (dále někdy i jen:„ poškozená“) zaplatit, je i příslušenství či nikoliv. Podle soudu prvního stupně přitom příslušenství, tedy jednak úroky z prodlení, jednak náklady poškozené na vymáhání pohledávky ať už v občanskoprávním nebo trestním řízení, jsou součástí škody, kterou jsou zavázáni účastníci poškozené uhradit, a to společně a nerozdílně a vůči sobě vzájemně tak, jakým způsobem měli prospěch z trestné činnosti, tedy v poměru 79 %: 21 %. Podle § 2916 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) totiž platí, že kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. V dané věci byli oba účastníci povinni k náhradě škody vůči poškozené společně a nerozdílně a k vypořádání mezi nimi mělo dojít v poměru 79 %: 21 %, jak bylo mezi nimi nesporné. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil vyšší poměr poškozené, než měl uhradit, není žaloba důvodná, přičemž zde v podrobnostech soud prvního stupně zcela odkázal na závěrečnou řeč žalovaného, ve které bylo mimo jiné uvedeno, že celkový dluh, kde stáli na dlužnické straně společně a nerozdílně žalobce a žalovaný, činil částku [částka], skládající se ze škody přiznané v trestním řízení ve výši [částka], z příslušenství uplatněného v řízení vedeném u [název soudu] ve výši [částka], z nákladů řízení v rámci řízení vedeného u [název soudu] ve výši [částka] a z nákladů poškozeného v rámci trestního řízení ve výši [částka]. Pokud by byla připočtena i částka [částka], potom se jedná o dluh ve výši [částka]. S ohledem na poměry dané mírou zavinění žalobce a žalovaného by měl žalobce z tohoto dluhu ve výši [částka] uhradit [částka] a žalovaný [částka]. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, a to proti výroku I. v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále proti výroku II. Uvedl zejména, že po omezení původně žalované částky se domáhal zaplacení [částka] představující podíl žalovaného na způsobené škodě podle § 2916 o. z. V trestním řízení vedeném proti oběma účastníkům uplatnila poškozená proti žalobci a žalovanému nárok na náhradu škody v celkové výši [částka]. Tato částka byla tvořena odčerpáním peněžních částek výši [částka], a dále úhradou úroku z prodlení vyměřeného poškozené [příjmení] úřadem ve výši [částka]. Odsuzujícím rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla uložena žalobci a žalovanému povinnost zaplatit poškozené na náhradě škody [částka]. Žádnou jinou škodu žalobce s žalovaným poškozené nezpůsobili a poškozená z titulu způsobené škody po žalobci a žalovaném zaplacení jiné částky nepožadovala. Podíl na prospěchu získaném z trestného činu, za který byli žalobce a žalovaný trestním soudem odsouzeni, činil u žalobce 79 % a u žalovaného 21%. Žalobce sám uhradil poškozené celkovou uplatňovanou škodu ve výši [částka], a žalovaný se tudíž na její úhradě nijak nepodílel. Žalobce uzavřel s poškozenou dohodu o narovnání ze dne [datum], kterou byly nahrazeny výše uvedené závazky žalobce a ve které se žalobce zavázal zaplatit poškozené částku [částka], přičemž poškozená se mimo jiné zavázala vzít zpět svoji žalobu o zaplacení shora uvedené částky [částka] s tím, že se rovněž žalobce a poškozená zavázali, že nebudou vzájemně požadovat náhradu nákladů řízení. Následně částku [částka] uhradil poškozené žalobce sám, bez přispění žalovaného. Z toho vyplývá, že uhrazením této částky došlo k zániku celkového dluhu obou solidárních dlužníků vůči poškozené, tedy požadované náhrady škody ve výši [částka], úroků z prodlení a nákladů řízení v trestním a občanskoprávním řízení, přičemž vnitřní vztah mezi oběma solidárními dlužníky zůstal nedotčen. Žalobce v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2879/14. Soud prvního stupně však k takovému skutkovému závěru nedospěl, naopak opakovaně vyčísloval, že nároky poškozené proti žalovanému na zaplacení [částka] z titulu úroků z prodlení z jistiny, dále na zaplacení částky [částka] z titulu nákladů poškozené v občanskoprávním řízení a na zaplacení částky [částka] z titulu nákladů poškozené v trestním řízení proti žalovanému trvaly, a to i po uzavření dohody o narovnání ze dne [datum] a po zaplacení částky [částka]. Žalobce neakceptuje závěr soudu prvního stupně, že dohoda o narovnání ze dne [datum] nemohla mít vliv na žalovaného a nemohla způsobit zánik dluhu jako celku. Následné uzavření dohody o narovnání mezi žalovaným a poškozenou pak bylo již jen výlučnou záležitostí žalovaného, na které se žalobce nijak nepodílel, přičemž tato dohoda je i neplatná, jelikož poškozená splněním závazku žalobcem již neměla právo domáhat se po žalovaném jakéhokoliv nároku z titulu způsobené škody žalobcem a žalovaným a plnění žalovaného poškozené se tak uskutečňuje bez právního důvodu. Žalobce pak sám dříve dobrovolně poškozené uhradil částku [částka], jak bylo doloženo provedenými důkazy, přičemž z této částky získal žalovaný částku [částka] a poškozené nic nevrátil. Pokud žalovaný tvrdí, že na tuto částku žalobci uhradil částku [částka], žalobce svůj nárok na zaplacení o tuto částku snižuje, a požaduje tudíž po žalovaném zaplacení již jen částky [částka]. Následně ještě žalobce doplnil k náhradě nákladů obhajoby poškozené v trestním řízení, že žalobci není známo, že by poškozené byla rozhodnutím soudu v trestním řízení náhrada nákladů přiznána. Právo na náhradu nákladů obhajoby poškozené tak zaniklo z důvodu prekluze. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] totiž nabyl právní moci dne [datum], přičemž podle § 155 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen: „trestní řád“), může poškozený svůj nárok na náhradu nákladů řízení uplatnit v rámci trestního řízení u soudu prvního stupně do jednoho roku od právní moci rozsudku, jinak právo zanikne. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že bude uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že odvolání žalobce je založeno toliko na odlišném stanovisku žalobce k důsledkům uzavření dohody o narovnání mezi ním a poškozenou. Žalovaný se stanoviskem žalobce nesouhlasí a nadále je názoru, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a poškozenou ve spojení s úhradou částky [částka] poškozené měla právní účinky i pro žalovaného pouze v tom smyslu, že se zastavil běh úroků z prodlení, které poškozená jakožto věřitel po žalobci i žalovaném požadovala. Tato však nemohla mít jiný vliv na žalovaného a nemohla způsobit ani zánik dluhu jako celku, tedy že by zaniklo právo věřitele (poškozené) požadovat po jiných spoludlužnících zbývající část dluhu spočívající v jeho příslušenství. Poškozená již pouze toto příslušenství nemohla požadovat po žalobci. Explicitně tak stanoví ustanovení § 1872 odst. 2 o. z., které uvádí že:„ Zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům.“ Vzhledem k tomu žalovaný s poškozenou uzavřel dohodu o narovnání, kterou řádně plní, a po jejímž splnění dokonce žalovaný na svou povinnost k náhradě uhradí dokonce více, než kolik měl plnit na základě poměrů zavinění žalobce a žalovaného na vzniku škody. V návaznosti na výzvu odvolacího soudu ohledně celkové výše škody pak žalovaný k úrokům z prodlení uvedl, že žalovaný jakožto dlužník byl ze strany poškozené vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] k zaplacení částky [částka] ve lhůtě do [datum]. Žalovaná částka byla následně uhrazena žalobcem, a to dne [datum] a žalovaný tudíž vyčísluje zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] (splatnost podle předžalobní upomínky) do [datum] (úhrada jistiny) na částku [částka]. K nákladům trestního řízení pak žalovaný uvedl, že v trestní věci byla podle ustanovení § 10 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) za tarifní hodnotu považována částka, která byla poškoz