10 C 174/2021-30 — Okresní soud v Rakovníku

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Prostřednictvím této smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala danou částku vrátit žalobkyni do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka] a poplatkem ve výši [částka] za sjednanou volitelnou službu„ Presto“. Žalovaná o úvěr požádala tím způsobem, že se zaregistrovala na webových stránkách [webová adresa], kde se označila adresou, emailovou adresou, telefonním číslem, rodným číslem a bankovním účtem. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že byl vyplněn výpis o posouzení úvěruschopnosti. Dne [datum] žalobkyně odeslala částku [částka] na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná však dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila a to ani částečně. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], na kterou žalovaná nereagovala. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určitě částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“). Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně potvrzení zaměstnavatele nedoložila, když ani netvrdila, že by příjmy žalované ověřovala. Nadto není zřejmé, zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalované. V tomto směru tak dle soudu žalobkyně neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]). Z provedeného dokazování však soud učinil závěr, že žalovaná se bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně má právo požadovat po žalované to, co plnila, tedy vrácení částky [částka]. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky [částka] (poplatek za poskytnutí úvěru a za sjednanou volitelnou službu„ Presto“) zamítl. Naopak ohledně částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a dosud ji žalobkyni neuhradila, vyhověl, a uložil žalované povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je s úhradou částky [částka] v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka] a to za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé), ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (výzva k plnění), a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka], tj. 3x [částka], to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 %. Dohromady tak jde o částku ve výši [částka], ovšem s ohledem na poměrný úspěch ve věci v rozsahu pouze 60 % (žalobkyně byla ve vztahu k uplatněnému nároku úspěšná co do 80 %, žalovaná tedy co do 20 %, celkový úspěch žalobkyně proto činí jen 60 %) byla přiznána částka [částka]. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože neshledal důvody pro její prodloužení. Splatnost náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.