4 C 154/2021-51 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru [číslo] ve výši [částka], který mu poskytla na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně eviduje částečnou úhradu žalovaného v celkové výši [částka]. 2. Žalobkyně dále po výzvě soudu doplnila, jak zjišťovala úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí. Údaje, které žalovaný uvedl ve své žádosti o úvěr, si ověřila z výplatní pásky žalovaného, výdaje žalovaného si ověřila podle údajů Českého statistického úřadu. Shledala poté, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání ve věci se nedostavil, přestože byl řádně předvolán postupem podle ustanovení § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), a proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a smlouvy o uživatelském účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit až [částka] a žalovaný se zavázal, že po čerpání úvěru do konce následujícího kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru včetně poplatku ve výši 20 % a úroku sjednaného ve výši 20%, resp 8%. V případě prodlení se pak zavázal hradit úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení. 6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne [datum] prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem činí [částka], bydlí u rodičů, ostatní náklady činí [částka]. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného za měsíc listopad 2020 byl [částka]. 7. Z výpisu z účtu u [obec] spořitelny č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný v rámci úvěru čerpal dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] a to na účet č. [bankovní účet]. 8. Ze sdělení [obec] spořitelny bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu [bankovní účet] je žalovaný. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu České pošty soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. 11. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalovaného zjistila, že má průměrný příjem ve výši [částka]. Výdaje žalovaného měly činit celkem [částka]. Po odečtení měsíčních nákladů a uhrazení minimální splátky úvěru mělo žalovanému zbýt k dispozici [částka]. Za těchto okolností se žalobkyně rozhodla s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] a [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr dle smluvních ujednání splácet. Žalovaný však uhradil dle tvrzení žalobkyně celkově částku [částka], s úhradou dalších splátek se dostal žalovaný do prodlení. K úhradě splátek žalobkyně žalovaného vyzývala předžalobní výzvou. Žalovaný měl ze zaměstnání průměrný příjem [částka]. 12. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 13. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 z.o.s., dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Podle § 78 z.o.s. je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 19. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 20. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně dostatečně prověřila, žalobkyně doložila žádostí o úvěr. Jedná se však o dokument sepsaný žalovaným. Dále ověřila příjmy žalovaného výplatními páskami. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila, kromě příjmů žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného. Žalovaný žádným způsobem nedoložil, že skutečně má nulové výdaje na bydlení, např. potvrzením rodičů, že u nich skutečně bydlí. V tomto směru tak dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž