8 C 181/2022-30 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], úroků ve výši 21,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], částky [částka], částky [částka] a částky [částka], a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla. 2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný prostřednictvím výplatních pásek prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující, doložil též čestná prohlášení ohledně závazků a o výdajích a příjmech. Žalovaný byl prověřován v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů na bydlení a z výše existenčního a životního minima a přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva. Dospěla poté k závěru, že žalovaný je chopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť po odečtení běžných výdajů (životního minima a tvrzených nákladů na bydlení) bude schopen hradit splátku ve výši [částka] měsíčně i splátku dalších úvěrů ve výši [částka] měsíčně, přičemž mu poté zbyde [částka], v případě normativních nákladů na bydlení [částka]. Je tak zřejmé, že dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek a dvou potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně k žádosti o úvěr ve výši [částka] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], když provize za zprostředkování činila [částka], a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky ve výši 21,55 % ročně vrátit ve 25 měsíčních splátkách po [částka], celkem tedy [částka]. 5. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho příjem činí [částka] měsíčně, výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně a splátky dřívějších úvěrů [částka] měsíčně. 6. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně až po uzavření smlouvy zaznamenala, že příjmy žalovaného činí [částka],„ příjmy domácnosti“ [částka], výdaje žalovaného na bydlení činí [částka] a na splátky dřívějších úvěrů [částka] měsíčně, že žalovaný nemá žádných vyživovaných osob, žije v [obec], normativní náklady na bydlení zde činí [částka], životní minimum [částka] a nezabavitelná částka činí [částka] měsíčně. Žalovaný byl hodnocen písmenem A. 7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Z další listiny předložené žalobkyní, která měla zřejmě být výplatní páskou žalovaného, soud kvůli její nečitelnosti nezjistil ničeho. Taktéž z dalších listin (statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu, výše normativních nákladů na bydlení 2021, životní minimum 2021, existenční minimum 2021) soud rovněž pro věci nic podstatného nezjistil. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., kdy zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 19. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění zákonné předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 20. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehli