8 C 6/2022-28 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. K výzvě soudu o splnění povinnosti podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně tuto povinnost splnila, když před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především lustrací z veřejně dostupných databází a z dokladů předložených žalovanou, tj. z občanského průkazu a z výpisu z bankovního účtu, z nějž plyne mzda žalované ve výši [částka]. Původní věřitelka tak nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalované splácet a bylo proto vyhověno její žádosti o úvěr. 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] zaplatit ve lhůtě 30 dnů. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků ze stejného dne soud zjistil, že žalovaná čerpala [částka]. 5. Z fotografie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované soud pro věc nezjistil ničeho podstatného. Z výpisu z účtu žalované u [obec] spořitelny soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek částku [částka] a konečný zůstatek částku [částka], přičemž žalovaná např. dne [datum] hradila [částka], kontokorent činil - [částka], a následně čerpala půjčku od [webová adresa] ve výši [částka], kontokorent činil [částka]. Když dne [datum] získala mzdu od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], činil kontokorent [částka], když na předchozích platbách činil částky - [částka] a - [částka]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla ještě před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § [číslo] a násl., § 580 odst. 1, § 588 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle § 1 a § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 8. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu České republiky zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 9. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 10. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopen dostát svým závazkům. K výzvě soudu byly jednak předloženy fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované, z nichž soud ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti ničeho nezjistil, jednak jeden výpis z účtu žalované z období předcházejícího poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z něj však byla zjištěna nejen výše tehdejších příjmů žalované, ale také to, že i dříve čerpala spotřebitelské úvěry, aby byla vůbec schopna hradit všechny své závazky. Kromě toho nebyla doložena výše nákladů na bydlení, nebyly specifikovány výdaje na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje. Právní předchůdkyně navíc neověřovala a blíže nezkoumala případné další finanční závazky žalované. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace. Naopak, vyšla-li by i jen z uvedeného výpisu z účtu žalované, musela by dojít k závěru, že její schopnost splácet spotřebitelské úvěry je přinejmenším velmi limitovaná. 11. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu. 12. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka], plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud na tomto dluhu nic neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 13. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila