9 C 190/2021-38 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], ST Business Centre, 120 The Strand Gzira [číslo], Malta (dále jen„ Původní věřitel“), dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka]. Ten byl žalovanému vyplacen převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se dle žalobkyně smlouvou zavázal vrátit poskytnutý úvěr s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani částečně nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Okresní soud v Rakovníku ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému a byl proto zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, kdy žalobkyně vyslovila souhlas již v návrhu a žalovaný tak učinil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu trvalého bydliště v záhlaví. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že byla uzavřena smlouvu o revolvingovém úvěru mezi Původním věřitelem společností [právnická osoba], ST Business Centre, 120 The Strand Gzira [číslo], Malta, a žalovaným ze dne [datum], na základě které poskytl původní věřitel žalovanému celkem částku ve výši [částka] (dne [datum] [částka]; dne [datum] částku [částka] a [částka]; dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]) převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit nejpozději do [datum] Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, neboť pohledávka Původního věřitele za žalovaným na ni byla postoupena shora uvedenou smlouvou, postoupení pohledávky bylo žalovanému [příjmení] věřitelem písemně oznámeno. Žalovaný byl vyzván Původním věřitelem k vrácení jistiny úvěru ve výši [částka] výzvou ze dne [datum]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2) 10. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2). 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Právní předchůdce žalobkyně dle soudu se vůbec nezabýval tím, zda žalovaný si bude moci zajistit dostatečný příjem pro splácení splátek úvěru. Rovněž ze strany právního předchůdce žalobkyně vůbec nebylo zjišťováno, jaké jsou rodinné poměry žalovaného. S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, nelze uzavřít jinak, než že je třeba sjednané závazky ze smlouvy právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatná, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s.ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnost, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z., neboť toto porušení povinnosti původního věřitele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne [datum]). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru se zákonným úrokem z prodlení. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení části nesplacené jistiny ve výši [částka], neboť žalovaný do data vyhlášení tohoto rozsudku z poskytnuté jistiny ničeho nesplatil. Současně uložil žalovanému zaplatit úroky z prodlení ve výši odpovídající zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne prodlení, tj. ode dne následujícího po sjednané splatnosti úvěru od [datum] (výrok I.). Ve zbytku požadovaných nároků, s ohledem na shora uvedené, soud žalobu zamítl (výrok II). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 66%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Z toho 66% činí [částka]. 15. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy v zákonné lhůtě tří dnů.