8 C 55/2023-52 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která ji měla být způsobena tím, že si žalovaná obec objednala u dalšího subjektu zbudování nové kanalizační sítě, přičemž při realizaci tohoto díla, dokončeného v září 2021, došlo najížděním těžké techniky a pracovních strojů jí neznámého zhotovitele k poškození zámkové dlažby žalobkyně. Zhotovitel také řádně nezasypal místa pod vozovkou, takže po sesednutí zeminy v důsledku projíždění aut ji kvůli otřesům popraskala garáž. Vzniklou škodu žalobkyně vyčíslila na 195 132 Kč, zohlednila pohledávku žalované obce z titulu příspěvku na zbudování přípojek ve výši 12 000 Kč, a protože žalovaná i přes žádosti k nápravě svou odpovědnost odmítla, žalobkyně navrhla, aby jí byla uložena povinnost uhradit částku ve výši 183 132 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla především, že ve věci není pasivně legitimována, neboť žalobkyni žádnou škodu nezpůsobila, a to ani použitím třetí osoby. Zdůraznila, že je třeba se obrátit na zhotovitele, přičemž daná smlouva o dílo je veřejně dostupná. Domnívala se též, že své povinnosti při realizaci investiční akce nezanedbala, a nebylo prokázáno její zavinění i příčinná souvislost mezi jejím chováním a vznikem škody. Výhrady měla také vůči znaleckému posudku, jímž žalobkyně zdůvodňovala výši tvrzené škody. 3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že vlastníkem domu [adresa] v obci [obec], parc. č. st. 208 v obci a katastrálním území Kounov, zapsáno za listu vlastnictví 577, je žalobkyně. 4. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a především protože věc bylo možno rozhodnout již na základě samotných žalobních tvrzení, jak dále rozvedeno. 5. Podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. 6. Citované ustanovení řeší případy, ve kterých konkrétní činnost, při níž vznikla škoda, vykonává fyzická nebo právnická osoba nikoliv sama, nýbrž prostřednictvím jiných osob, které zaměstnává nebo jejichž práci ke své činnosti využívá. Odpovědnost této tzv. hlavní osoby za škodu se uplatní nejen v případech, kdy škoda byla způsobena jejich zaměstnancem, ale i tehdy, byla-li způsobena jinými osobami, které použila ke své činnosti, není proto podmínkou smluvní vztah toho, kdo škodu způsobil, vůči této osobě. Tzv. nesamostatným pomocníkem je osoba, která provádí činnost pro hlavní osobu pod její odpovídající kontrolou, podle jejích pokynů či příkazů, pomocník je tedy vůči ní v podřízeném postavení. Kdo provádí pro jiného činnost vlastním jménem a na vlastní riziko (tzv. samostatný pomocník nebo subdodavatel), odpovídá za škodu sám. Rozhodující pro posouzení, zda převáží samostatná odpovědnost hlavní osoby, resp. kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě, je míra autonomie či naopak závislosti pomocné osoby vůči osobě hlavní. Žalovat lze sice také hlavní osobu, jde-li o případ samostatného pomocníka, ovšem jen tehdy, pokud ho nepečlivě vybrala nebo na něj nedostatečně dohlížela, a pouze z titulu ručení za splnění jeho závazku z deliktu ve smyslu § 2018 a násl. o. z. Poškozený se pak může domáhat splnění dluhu vůči takovému ručiteli na základě § 2021 odst. 1 o. z., který obecně určuje podmínky, za kterých se věřitel může domáhat splnění dluhu na ručiteli (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1198/2019, a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, publikovány pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 7. Žalobkyně se domáhala náhrady tvrzené škody na svém majetku po žalované obci a nikoli po zhotoviteli díla (u nějž by přicházela do úvahy aplikace § 2926 o. z.), bylo by tedy nejdříve třeba zodpovědět otázku, zda zhotovitel byl nesamostatným, či samostatným pomocníkem. V tomto konkrétním případě však její zodpovězení nebylo pro posouzení věci rozhodující. U smlouvy o dílo totiž zhotovitel jedná vlastním jménem a na vlastní nebezpečí (§ 2586 odst. 1 o. z.), nemůže tudíž být nesamostatným pomocníkem, který by byl v podřízeném postavení vůči objednateli. Jakkoli ho objednatel může při provádění díla kontrolovat a dávat mu konkrétní pokyny, základní zásadou je, že plnou odpovědnost za provádění díla má autonomní zhotovitel. Ten postupuje samostatně a případná závaznost příkazů objednatele, byla-li ujednána (§ 2592 o. z.), není vázaností bez dalšího, jelikož kvůli nevhodným příkazům může práci přerušit a nakonec i od smlouvy odstoupit (§ [číslo] odst. 2 a § 2595 o. z.). 8. Do úvahy tak připadala jen varianta samostatného pomocníka, v takovém případě by se však žalobkyně mohla domáhat svého nároku pouze z titulu ručení žalované za splnění závazku (blíže neoznačeného) zhotovitele nahradit jím způsobenou škodu. Takto ovšem žaloba, podle názoru soudu dostatečně konkrétní a projednatelná, koncipována nebyla, jelikož žalobkyně svůj nárok uplatnila jako přímý nárok na náhradu tvrzené škody. 9. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno, když už jen ze žalobních tvrzení bylo možno dovodit absenci pasivní legitimace žalované, aniž by ve věci muselo být provedeno dokazování ve smyslu dostatečné pečlivosti výběru zhotovitele daného díla či dohledu na něj ze strany žalované obce. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 8 460 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]). Soud neshledal, že by měl být přiznán úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu dne [datum], neboť žaloba byla žalované doručena a spis neměl mimořádný rozsah, tudíž nešlo o analogickou situaci prostudování [anonymizováno] spisu při skončení vyšetřování nebo při založení enormního množství listin. Soud v tomto případě tedy vyšel z principu, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Z tohoto důvodu mu podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu rovněž náleží náhrada za promeškaný čas pouze při jednom uvedeném úkonu, cestě z jeho sídla k jednání soudu dne [datum] a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty, což činí celkem 400 Kč, a cestovné tohoto dne podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 967 Kč (2 x 60 km při průměrné spotřebě 8,3 l [číslo] km). To vše včetně náhrady za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. činí dohromady částku 33 453 Kč. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění k rukám zástupce žalované bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.