9 C 16/2023-20 — Okresní soud v Rakovníku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 11 734 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným, a to až do výše 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a další poplatky objednané volitelné služby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně neměla námitek, rovněž žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] a potvrzení o platbě má soud prokázáno, že žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal je, včetně poplatků za volitelné služby klidné spaní 110 Kč měsíčně, Presto ve výši 165 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně dle Sazebníku a poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 430 Kč, vrátit nejpozději do [datum]. 5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně a z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že žije sám, jeho příjmy činí 32 000 Kč měsíčně čistého, což mělo být ověřeno do výše 40 559 Kč, a pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč; na půjčky 13 000 Kč; rezerva 500 Kč; min.výdaje 13 110 Kč. 6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku má soud prokázáno, že ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli má soud prokázáno, že částka 9 000 Kč byla vyplacena na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. 8. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Prostřednictvím této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal danou částku vrátit žalobkyni do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 430 Kč a poplatkem ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“, klidné spaní 110 Kč měsíčně a informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. Žalovaný o úvěr požádal tím způsobem, že se zaregistrovala na webových stránkách [webová adresa], kde se označila adresou, emailovou adresou, telefonním číslem, rodným číslem a bankovním účtem. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že byl vyplněn výpis o posouzení úvěruschopnosti. Dne [datum] žalobkyně odeslala částku 9 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil, a to ani částečně. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], na kterou žalovaný nereagoval. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 9. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určitě částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“). Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně potvrzení zaměstnavatele nedoložila, když ani netvrdila, že by příjmy žalovaného ověřovala. Nadto není zřejmé, zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalovaného. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]). 14. Z provedeného dokazování však soud učinil závěr, že žalovaný se bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatil, neboť žalobkyně žalovanému plnila a ten plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně má právo požadovat po žalovaném to, co plnila, tedy vrácení částky 9 000 Kč. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky 2 734 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 734 Kč od [datum] do zaplacení, pro částku 980 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 11 734 Kč od [datum] do [datum] (dalších nárokovaných poplatků za poskytnutí úvěru a za sjednané volitelné služby, včetně sjednaného úroku) zamítl. Naopak ohledně částky 9 000 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a dosud ji žalobkyni neuhradil, vyhověl, a uložil žalovanému povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou částky 9 000 Kč v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží