10 C 193/2023-56 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 31. 5. 2023 u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhal zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že v období od ledna do poloviny března roku 2020 pobýval na chatě [název], kterou měla v pronájmu žalovaná. V tomto období vykonával pro žalovanou práci jako správce této chaty. Bylo přitom ujednáno, že za odvedenou práci bude žalobce na chatě pobývat a stravovat se a po sezóně mu žalovaná za tuto činnost vyplatí mzdu rovnající se obvyklé mzdě v daném místě a čase po odečtení nákladů na byt a stravu. Žalovaná mu však dosud nic nevyplatila, a žalobce proto po ní nyní požadoval z tohoto titulu alespoň 5 000 Kč. Dále žalobce tvrdil, že nad rámec práce správce zaplatil se svých finančních prostředků notebook v hodnotě 23 000 Kč, profesionální myčku nádobí v hodnotě včetně dovozu 15 000 Kč, další myčku v hodnotě 12 000 Kč, dodávku dřeva na topení v hodnotě 20 000 Kč, potraviny včetně dovozu ve výši 5 000 Kč a další potraviny a lihoviny v hodnotě 10 000 Kč. Žalovaná mu přitom přislíbila, že mu vše uhradí po sezóně 2020, ale neučinila tak. Proto po ní nyní požadoval částku 85 000 Kč. K zaplacení celkové částky 90 000 Kč vyzval žalovanou i předžalobní výzvou, ve které stavil lhůtu pro zaplacení do 15. 5. 2023. Protože mu žalovaná nic nezaplatila, požadoval po ní i úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 90 000 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná s tvrzením žalobce a s uplatněnými nároky nesouhlasila a neuznala je. Uvedla, že žalobce pobýval v penzionu pouze jako host, a to v období asi tří týdnů od 29. 12. 2019 do 19. 1. 2020. Nikdy mezi ní a žalobcem nebyla dojednána práce správce. Za zcela absurdní označila tvrzení, že by měla být dojednána mzda či že by žalobce nakoupil věci za 85 000 Kč, které by mu měla žalovaná zaplatit. Namítala, že tvrzení žalobce jsou zcela nekonkrétní a jím označené důkazy zjevně nemohou vést k jejich prokázání. Především však žalovaná namítla promlčení žalobcem tvrzených nároků, a to s ohledem na data uváděná žalobcem a okamžik podání žaloby, další tvrzení a označování důkazů tak považovala za těchto okolností za nadbytečné. Navrhovala proto, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3. Soud z korespondence z paní [jméno] [příjmení] a z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že uvedená je od července 2020 spoluvlastnicí chaty [název]. Žalované vypršela nájemní smlouva k 30. 9. 2020. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že ohledně úhrady mzdy byla dle žalobce sjednána výplata po„ zimní sezóně“. U nákupu věcí je u dvou položek uvedeno v lednu 2020, jiná data zde uvedena nejsou. 4. Jiné důkazy soud ve věci neprováděl s ohledem na dále uvedené. 5. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. 6. Podle § 610 odst. 1 věty první občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. 7. Podle § 611 občanského zákoníku se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. 8. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 9. Podle § 621 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. 10. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. 11. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. 12. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 13. Podle § 144 jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce. 14. Soud má v dané věci za to, že z žaloby ani ve spojení s vyjádřením učiněném při soudním jednání není zřejmé, z jakého titulu vznikl jeho uplatněný nárok na mzdu či odměnu za práci a jak žalobce dospěl k její výši. Dále tvrzení žalobce o úhradách věcí a materiálů neobsahují dostatečnou identifikaci těchto věcí a materiálů. Avšak z dosud žalobcem uvedených tvrzení lze jednoznačně seznat, že ve věci jde o majetková práva, která se řídí úpravou dle občanského zákoníku či dle zákoníku práce. Tato majetková práva se přímo dle § 611 občanského zákoníku, případně ve spojení s odkazem na toto ustanovení dle § 4 zákoníku práce, promlčují, a to v obecné promlčecí lhůtě 3 let dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce sám tvrdil, že opustil chatu [název] v polovině března 2020, tedy nejpozději v tuto dobu přestal vykonávat práce pro žalovanou a logicky nejpozději v tento den učinil pro žalovanou nějaké nákupy v souvislosti s činností na této chatě. Co se týká uplatněného nároku žalobce na mzdu, případně odměnu plynoucí z údajného pracovněprávního vztahu, splatnost žádané částky nastala ve smyslu § 141 odst. 1 i § 144 zákoníku práce nejpozději v dubnu 2020. Ke dni podání žaloby dne 31. 5. 2023 tak již tříletá promlčecí lhůta uběhla. Co se týká dalšího uplatněného nároku na úhradu finančních prostředků za zakoupené věci, soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Zde je potom pro počátek promlčecí lhůty rozhodné ve smyslu § 619 odst. 2 a § 621 občanského zákoníku, kdy se žalobce dozvěděl, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. V daném případě žalobce nejpozději ke dni opuštění chaty, tedy k polovině března 2020, musel tyto rozhodné okolnosti vědět (kdy nakoupil a co, kolik to stálo, komu to a kdy předal a kdo mu to má zaplatit). Žaloba v této věci byla podána, jak již bylo uvedeno, dne 31. 5. 2023, neboli více než po třech letech, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Pro úplnost k tomu soud dodává, že i kdyby soud posoudil tento druhý nárok žalobce jako nárok vyplývající ze smluvního ujednání, zřejmě nějaké smlouvy příkazního typu, přesto je z předžalobní výzvy, žaloby a vyjádření u soudního jednání zřejmé, že samotnému žalobci není jasné, na kdy byla splatnost pohledávky sjednána, jednou uvádí termín„ po skončení sezóny“, jindy„ zimní sezóny“ posléze uvedl, že je tím myšleno ukončení provozu na chatě [název]. Termín„ skončení zimní sezóny“ není ani obecně ustáleným pojmem. Ujednání o termínu splatnosti by tak ve smlouvě bylo neurčité, a tudíž neplatné, což opět při aplikaci nejmírnějšího důsledku v podobě neplatnosti smlouvy pouze v této části, vede k tomu, že termín splatnosti nebyl mezi účastníky platně ujednán, tudíž žalobce mohl žádat zaplacení ihned po zakoupení a předání věcí, nejpozději tedy ke dni opuštění chaty [název] v polovině března 2023. Od tohoto data, resp. data následujícího po dni splatnosti, tak počala běžet promlčecí lhůta. I v případě nazírání na nárok žalobce jako na smluvní nárok by byl již tento jeho nárok promlčen. 15. Protože žalovaná v řízení namítla promlčení všech nároků uplatněných žalobcem, soud ve smyslu § 610 odst. 1 občanského zákoníku k této námitce přihlédl a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud proto již dále nezkoumal oprávněnost uplatněných nároků, a tedy ani již nevyzýval žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., k doplnění tvrzení a důkazů, neboť ani po doplnění tvrzení a jejich prokázání důkazy by nebylo možné ve věci rozhodnout jinak. Ze stejného důvodu byl zamítnut návrh žalobce na provedení jím označených důkazů. S ohledem na promlčení uplatněných nároků tedy soud rozhodl, že žaloba se zamítá. 16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byla zcela úspěšná žalovaná, a proto jí soud vůči žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 21 582,70 Kč, jež se sestává z odměny za zastoupení advokátem určené dle § 6, § 7, § 8 vyhlášky č. 177