10 C 164/2024-256 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se svou žalobou uplatněnou u soudu dne 21. 6. 2024 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit stodolu, stavbu bez čp., nacházející se na pozemku stavební parcely č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, (dále také jen „stodola“). Tvrdil, že stavba je součástí jeho pozemku a žalovaný jí neoprávněně užívá po řadu let pro uskladnění svých zemědělských strojů, zemědělských produktů a dřeva. Tvrzení žalovaného, že stodola je jeho vlastnictvím, žalobce považoval za nepravdivé. Namítal, že žalovaný stodolu prostě zabral, aniž by měl pro to nějaký právní důvod. Vzájemný návrh žalovaného na určení, že stodola je jeho vlastnictvím, proto navrhoval zamítnout, neboť měl za to, že žalovaný žádným převodem, ani řádným či mimořádným vydržením vlastnictví ke stodole nenabyl.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že stodola je jeho vlastnictvím, a to od konce 90. let, kdy mu byla vydána pracovníky tehdejšího , právnická osoba, jako náhrada za jeho majetkové nároky. Tyto nároky mu vznikly jednak převzetím základního majetkového podílu a transformačního podílu po jeho otci, , jméno FO, , a jednak postoupeného majetkového podílu vůči uvedenému družstvu od , jméno FO, . Také poukázal na skutečnost, že stodola nebyla jako součást pozemku v katastru nemovitostí zapsána, k tomu došlo až na základě revize katastru nemovitostí a ohlášené změně údajů o pozemku týkající se stavby, kterou podal v roce 2023 žalobce. Žalobce tedy nemohl ani nabýt stodolu darem od svého otce, neboť v době převodu měla stodola jiný právní režim a v darovací smlouvě uvedena nebyla. Pro případ, že by o vlastnictví žalovaného ke stodole byla ještě pochybnost, namítal, že došlo k řádnému, případně mimořádnému vydržení tohoto vlastnictví. Žalovaný k tomu uvedl, že stodolu v dobré víře a v přesvědčení svého vlastnictví nepřetržitě užíval a užívá, a to minimálně od roku 1997, stodolu po dva roky také rekonstruoval, platil ze stodoly daň z nemovitostí a také vystupoval jako vlastník této stavby vůči orgánům činným v trestním řízení. Navrhoval proto, aby žaloba žalobce byla zamítnuta, a současně, aby bylo vyhověno jeho vzájemné žalobě, kterou se domáhal určení, že je vlastníkem předmětné stavby bez čp. / če – tedy uvedené stodoly.3. Ve věci Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou vydal dne 23. 4. 2025 rozsudek č. j. 10 C 164/2024-160. Tímto rozhodnutím byla žaloba žalobce zamítnuta, dále bylo určeno, že vlastníkem stodoly je žalovaný a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 191 158,50 Kč, jakož mu byla uložena i povinnost zaplatit náklady řízení státu ve výši 3 082 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný stodolu vydržel v rámci tzv. mimořádného vydržení.4. Žalobce podal ve věci odvolání. V odvolání namítal, že k žádnému řádnému předání stodoly žalovanému od původního vlastníka nedošlo, neplyne to z žádného z důkazů. Poukázal na to, že svědkyně , jméno FO, , která měla dle žalovaného mu stodolu vydat, ještě v roce 2005 vyhotovila zápis z jednání věřitelského výboru v rámci konkurzního řízení na , právnická osoba, , kde bylo rozhodnuto, že stodola bude jako neprodejná z majetku družstva vyřazena. Znovu vyjádřil přesvědčení, že žalovaný stodolu prostě zabral, začal jí užívat, včetně cizího pozemku, po kterém jezdil svými stroji. Protože tedy stavbu neobdržel proti svému zakoupenému restitučnímu nároku a věděl, že stavba je postavena na cizím pozemku, nemohl jednat v přesvědčení, že svou držbou a užíváním stodoly nepůsobí nikomu újmu. Pokud začal užívat stodolu v roce 1998, jak tvrdil, rozhodně se nechopil držby poctivě, když ještě v roce 2005 věřitelský výbor předpokládal, že stodolu vlastní úpadce. Pokud začal stodolu užívat až po 11. 3. 2005 není splněna doba dvaceti let pro mimořádné vydržení.5. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 30. 10. 2025 č. j. 25 Co 199/2025-194 rozsudek soudu 1. stupně zcela zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně soudu 1. stupně uložil, aby se zabýval otázkou řádného vydržení ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pouze pro případ, že by soud 1. stupně dospěl k závěru, že žalovaný nenabyl vlastnické právo ke stodole v důsledku řádného vydržení, uložil soudu prvého stupně znovu se zabývat tím, zda jsou splněny podmínky mimořádného vydržení s tím, že soudu uložil vzít v úvahu i námitky žalobce vznesené v odvolání. Nově pak soud prvého stupně má rozhodnout i o nákladech řízení včetně nákladů odvolacího řízení.6. K výzvě soudu žalovaný sdělil, že dohodu o vydání stodoly s ohledem na velmi dlouhou dobu uplynulou od vydání nedohledal. O existenci dohody vypověděla svědkyně , jméno FO, . Žádné další důkazy k prokázání existence titulu pro řádné vydržení nenavrhoval, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Uvedl, že má za to, že byl v dobré víře ve vztahu k existenci uvedeného titulu, jak bylo prokázáno výpovědí svědkyně , jméno FO, .7. Žalobce namítal, že podmínky vydržení, a to řádného ani mimořádného na straně žalovaného ve vztahu ke stodole splněny nebyly. Proti řádnému vydržení namítal, že žalovaný nepředložil písemné potvrzení o předání stodoly v rámci restituce. Poukázal na skutečnost, že žalovaný předložil v řízení řadu starých dokumentů, avšak tento klíčový dokument nepředložil, nebyl dohledán ani jinde, ani o něm nebyl nikde žádný záznam, ač měl dle tvrzení žalovaného existovat ve dvou exemplářích, a to u každé ze smluvních stran. Žalobce měl za to, že tento dokument nikdy neexistoval. Tomu odpovídá i skutečnost, že ještě v roce 2005 byla stodola zmiňována jako majetek družstva v konkurzním řízení, o čemž sepisovala záznam svědkyně , jméno FO, , tedy stejná svědkyně, která vypověděla, že stodolu již předtím vydávala žalovanému. Proto ani svědeckou výpověď uvedené svědkyně nelze brát jako prokazující, že existovala uvedená dohoda jako právní titul, na základě kterého by žalovaný mohl mít dobrou víru, že je vlastníkem uvedené stodoly. Co se týká mimořádného vydržené, odkázal na své námitky uvedené v odvolání.8. Z výpisu z evidence RES ČSÚ plyne, že žalovaný je v Evidenci zemědělských podnikatelů evidován jako zemědělský podnikatel – fyzická osoba od 20. 4. 2015.9. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že již dávno, cca před 12-15 lety, byl v předmětné stodole a jako opravář zemědělských strojů zde žalovanému opravoval kombajn, v době opravy byl kombajn používaný stroj. Byl tam pozván žalovaným. Svědek si nepamatoval, zda byly nějaké zábrany při vstupu do stodoly, neřešil, v jakém vztahu byl žalovaný ke stodole, nic o ní nevěděl ani z dřívější doby, nevěděl nic ani o , právnická osoba, .10. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že stodola je na pozemku , jméno FO, , čí je stavba nevěděl. Měl za to, že stavbu užívá žalovaný, nevěděl od kdy, co ví, žalovaný z této stavby vyjížděl traktorem. Ve stodole svědek nikdy nebyl, nikdy na ni nic neopravoval. Svědek sekal mez vedle, naposledy to bylo před cca 20 lety. Vždy čekal, až žalovaný poseká plac před stodolou, pak šel on sekat uvedenou mez. Do stodoly viděl otevřenými vraty, byl tam traktor a další mechanizace, svědek se nezajímal, čí byl uvedený traktor, ale vždy s ním viděl jezdit žalovaného.11. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že stavba stodoly se stavěla asi v roce 1961, stavělo to , právnická osoba, . Předsedou byl tehdy , jméno FO, , dědeček žalobce. Stavělo se to tehdy na jeho pozemku. Původně ve stodole byla mlátička, pak tam byla telata, pak prasata a poté z toho byl skladovák. To vše za , právnická osoba, . Likvidace , právnická osoba, proběhla po 90.tém roce, do té doby , právnická osoba, stodolu užívalo, pak to užíval jen žalovaný. Svědek slyšel mezi lidmi, že to žalovaný dostal za restituce, nevěděl, jak dlouho to žalovaný užívá, možná 20 let. I dneska tam má věci žalovaný, kombajn a traktor. Svědek tam žalovaného vidí jezdit. Žalovaný má starý modrý Zetor, kombajn také starý, německý typ 512. Sám svědek z družstva dostal peníze za vstupné po rodičích a za manželčiny odpracované roky si vybrali náhradní díly na traktor.12. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že svědkyně bydlí od narození na dohled od uvedené stodoly. Stodolu užívá dle svědkyně žalovaný, a to si 20 let. Seče tam trávu, suší, má tam zemědělské stroje. Čí zemědělské stroje jsou neví, ale viděla s nimi jezdit vždy jen žalovaného nebo jeho vnuka. Vevnitř stodoly byla svědkyně cca před 3 roky, kupovala si zde od žalovaného obilí, pytlovalo se to tam. Dříve si od něho nic nekupovala. Do stodoly chodila jako dítě s ostatními dětmi, hrály si tam, chodily tam uvolněnými prkny. Jak to měl žalovaný, začalo se to zabezpečovat, prkna zatloukal. Okolí, kde dřív byl nepořádek a bezy, bylo najednou upravené. Mohlo to být tak v roce 2000, 20 let je to určitě. Nikoho jiného než žalovaného tam svědkyně neviděla stodolu využívat. Co svědkyně žalovaného vnímá, tak vždy hospodařil, má polnosti na , adresa, , pěstoval řepu, obilí a