Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou 7 C 103/2026-30 – Omezení svéprávnosti

o zrušení společného jmění manželů za trvání manželství

1 Žalobkyně se domáhala svou žalobou uplatněnou u soudu dne 27. 4. 2026 vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno společné jmění manželů vzniklé uzavřením manželství se žalovaným dne 24. 10. 2020. Žalobu zdůvodnila tím, že se účastníkům ze vztahu narodily dvě děti, dne , datum, syn , Anonymizováno, a , datum, dcera , Anonymizováno, . Manželství účastníků je dlouhodobě nefunkční, zatížené závažnými problémy na straně žalovaného. Za trvání manželství účastníci opakovaně nežili ve společné domácnosti, naposledy v roce 2025, kdy žalovaný opustil rodinu z důvodu navázání nového partnerského vztahu, ze kterého se mu v témže roce narodil syn. Žalobkyně také za trvání manželství byla nucena vyhledat pomoc intervenčního centra v souvislosti s opakovaným domácím násilím ze strany žalovaného a v lednu 2025 podala návrh o rozvod manželství, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků neuhradila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a řízení bylo zastaveno. Žalovaný se léčil v organizaci , Anonymizováno, pro problémy s nadměrným požíváním alkoholu a v roce 2022 nastoupil ústavní protialkoholní léčbu v , adresa, , kterou nedokončil. Po požití alkoholu je agresivní. Dlouhodobě nemá stabilní zaměstnání a jeho finanční situace je neuspokojivá. V důsledku nepříznivých poměrů nežijí děti účastníků ve společné domácnosti s rodiči. Účastníci se dlouhodobě neshodují na hospodaření se společným jměním, na žalovaného je vedeno asi 15 exekučních řízení a žalovaný jedná lehkovážně a nezodpovědně, čímž ohrožuje majetkové zájmy rodiny i žalobkyně. Žalobkyně je od dětství sledována pro retardovaný psychomotorický vývoj a dle psychologického závěru z roku 2012 se jedná o středně těžkou mentální retardaci (viz lékařská zpráva na čl. 4). Žalobkyně tedy není schopna samostatně činit závažná rozhodnutí týkající se její osoby ani majetkových záležitostí. Dne 1. 4. 2025 , adresa, dalo podnět k zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalobkyně (viz podnět na čl. 3), která zároveň požádala o přiznání invalidního důchodu a v této souvislosti existuje reálné riziko, že by tyto finanční prostředky mohly být žalovaným použity k úhradě jeho dluhů nebo k uspokojování jeho potřeb, když účastníci v současné době opět sdílejí společnou domácnost. Toto soužití nelze považovat za stabilní či funkční obnovení manželského vztahu. Obnovení společného soužití není výsledkem rovnocenného a svobodného rozhodnutí obou účastníků, ale je výrazně ovlivněno schopností žalovaného žalobkyni přesvědčit či ovlivnit její jednání, což prohlubuje riziko ohrožení majetkových zájmů žalobkyně, když žalovaný může využít jejího zdravotního stavu ve svůj prospěch a za této situace další trvání společného jmění manželů představuje pro žalobkyni závažné a bezprostřední ohrožení jejích majetkových práv.2 Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věci projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3 Z výpisu z exekučního rejstříku ke dni 8. 4. 2026 bylo zjištěno, že na žalovaného je od 27. 5. 2013 do 15. 9. 2025 vedeno 15 exekučních řízení.4 Dle § 724 odst. 1 o. z. je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah.5 Dle § 724 odst. 2 o. z. závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika a jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo, že se stal neomezeným ručícím společníkem právnické osoby.6 Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval a z výpisu z exekučního rejstříku, je žalovaný dlouhodobě bez stabilního zaměstnání a od rolu 2013 je na jeho osobu vedeno 15 exekucí, z čehož soud dovozuje, že žalovaný ohrožuje rodinu vystavujíce ji riziku hmotné nouze, kdy nakládá se společným majetkem účastníků nad poměry, které rozsah majetku a případné příjmy partnerů připouštějí. Proto soud návrhu žalobkyně vyhověl a společné jmění manželů zrušil.7 Přestože žalobkyně byla v řízení úspěšná (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), soud žádnému z účastníků řízení právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť žalobkyni dosud žádné náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly.8 Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek za řízení (dle položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků) je dán ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyni bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2026 čj. 7 C 103/2026-21 přiznáno osvobození od soudních poplatků, a soudní poplatek v projednávané věci činí 2 000 Kč dle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.9 Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jak je již uvedeno shora, v projednávané věci byla plně úspěšná žalobkyně, a proto je na žalovaném, aby hradil náklady řízení státu, které představují odměnu advokáta žalobkyně, který jí byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2026 čj. 7 C 103/2026, a jehož odměna za zastoupení žalobkyně činí 5 500 Kč, což mu bylo přiznáno usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2026 čj. 7 C 103/2026-29, a které hradí soud z rozpočtových prostředků.