7 C 67/2026-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované žalobou uplatněnou u soudu dne 4. 3. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 7. 2023, na základě, které jí poskytl 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit 11 639 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky ve výši 2 292 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce v hotovosti v 78týdenních splátkách po 278 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.1.2025. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední příslušnou splátku uhradila 19. 2. 2024 a celkem tak na dluh uhradila 4 192 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 na žalobce (viz čl. 14), a ten po žalované uplatňuje zaplacení 22.447 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 994,16 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 8 452,84 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 226,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 821,47 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení.Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, když provedl vyhodnocení informací získaných od žalované týkajících se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Zjištěné informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobce takto zjistil, že žalovaná má základní vzdělání, je svobodná, žije v nájmu, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a je na rodičovské dovolené. Její příjem činí 8 480 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč.Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, a protože nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit celkem 21 639 Kč v78týdenných splátkách po 278 Kč, tj. 1 112 Kč měsíčně.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když má soud vážné pochyby, že právní předchůdce žalobce dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované. Rozhodně totiž není možné, aby výdaje žalované s vyživovací povinností ke dvěma dětem představovaly pouhých 4 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce tak povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na neplatnou smlouvu 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 4 192 Kč, obohatila se na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil jeho právní předchůdce. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 4 192 Kč a k vrácení jí tak zbývá 5 808 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaných plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla převážný úspěch žalovaná, ale protože jí dosud žádné náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.