1 Žalobce se domáhal svou žalobou uplatněnou u soudu dne 14. 4. 2026 vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobci motorové vozidlo označené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2024 je výlučným vlastníkem shora uvedeného motorového vozidla, které v květnu 2025 předal žalovanému za účelem posouzení jeho technického stavu a nacenění případné opravy. Mezi účastníky řízení bylo výslovně ujednáno, že žalovaný žalobci nejprve sdělí cenu opravy a teprve poté se žalobce rozhodne, zda opravu vozidla žalovanému zadá. Mezi účastníky řízení tedy nedošlo k uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem by byla oprava vozidla. Žalovaný přesto tvrdil, že na vozidle provedl opravu a po žalobci požadoval zaplacení 105 647 Kč a zároveň žalobci sdělil, že mu vozidlo nevydá, dokud mu požadovanou částku neuhradí. Žalovaný tak vozidlo nadále zadržuje, ačkoli k tomu nemá právní důvod i přesto, že jej žalobce opakovaně vyzval k vydání vozidla. K tvrzení žalovaného, že opravu vozidla provedl, žalobce tvrdí, že při jedné z návštěv servisu provedl krátkou zkušební jízdu, ale již po ujetí asi 200 metrů se na palubní desce rozsvítily stejné chybové kontrolky jako před žalovaným tvrzenou opravou. Žalovaný se tedy nemůže dovolávat zadržovacího práva dle § 1395 o. z., kdy lze zadržovací právo uplatnit pouze k zajištění splatného dluhu osoby, jíž má být věc vydána. Zadržovací právo může tedy vzniknout tehdy, existuje-li platně vzniklá pohledávka, kterou zajišťuje. Žalobce však existenci jakéhokoli splatného dluhu popírá, když si opravu vozidla u žalovaného neobjednal.2 Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věci projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3 Z kupní smlouvy uzavřené mezi , jméno FO, coby prodávajícím a žalobcem coby kupujícím dne 31. 1. 2024 a protokolem o převzetí vozidla ze dne 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce se na základě této kupní smlouvy stal vlastníkem motorového vozidla zn. Land Rover, Range Rover Sport, reg. zn. , SPZ, , VIN: , VIN kód, , jenž je předmětem řízení. Kupní cena byla sjednána ve výši 285 000 Kč.4 Dle § 1040 odst. 1 o. z. platí, že ten, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Jak vyplývá z citovaného ustanovení, vlastnickou žalobou se může vlastník domáhat po třetí osobě vydání věci, kterou mu tato osoba neoprávněně zadržuje.5 Pro úspěšné uplatnění reivindikační žaloby je tedy nezbytné prokázat, že došlo ke kumulativnímu naplnění dvou zákonných podmínek, tedy jednak že nastaly skutečnosti, na jejichž základě žalobce nabyl vlastnictví k dotčené věci, a současně, že žalovaný mu jeho věc neoprávněně zadržuje.6 V projednávané věci žalobce kupní smlouvou a protokolem o převzetí vozidla ze dne 31. 1. 2024 prokázal, že je vlastníkem předmětného motorového vozidla a v řízení z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zadržoval tuto věc žalobce oprávněně. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a tvrzení žalobce nijak nesporoval (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému, aby předmětné motorové vozidlo žalobci vydal.7 Protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, náleží mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení ve výši 46 593,34 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta za tři a půl úkonu právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3,5x 9 460 Kč a 4x 450 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (žalobce vychází z ceny věci – motorového vozidla, uvedené v kupní smlouvě), náhrady cestovného osobním automobilem advokáta k jednání dne 27. 8. 2026 z , adresa, a zpět za 1 044 Kč, náhrady za ztrátu času na cestě za 6 půlhodin po 150 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 7 739,34 Kč.