6 C 138/2021-38 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 35 387,99 Kč s příslušenstvím jakožto nedoplatku dluhu z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 17. 10. 2018 s právní předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Tvrdila, že žalovaná nesplnila své závazky ze smlouvy, uhradila pouze 1 000 Kč dne 18. 10. 2018 a dluží 14 504,48 Kč na jistině, 1 349,94 Kč na úroku, 11 033,57 Kč na poplatcích a 8 500 Kč na smluvní pokutě. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro částku 445,43 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení od 18. 12. 2019 do 20. 5. 2020, a proto soud v této části řízení zastavil podle § 96 o. s. ř. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaná žádné důkazy nepředložila a k žalobě samé se nevyjádřila. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 a o postoupení pohledávky byla žalovaná rovněž zpravena dopisem postupitele ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Smlouvou ze dne 17. 10. 2018 je prokázáno, že žalovaná jako dlužnice uzavřela se společností [právnická osoba], jako věřitelem smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit s úrokem 15 % ročně v kapitalizované výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkaso splátek v místě bydliště dlužnice 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu určitou do 31. 10. 2018, doložila pracovní smlouvu a výplatními páskami za červen až srpen 2018, uvedla svou mzdu 17 089 Kč jako jediný příjem a dále specifikovala výdaje na bydlení, dopravu, jídlo, srážky ze mzdy a stávající měsíční splátky v celkové výši 10 941 Kč. 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 17. 10. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet 14 měsíčními splátkami ve výši 1 992 Kč. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy povinen odpovědně a bez důvodných pochybností posoudit, zda bude dlužník schopen úvěr splácet. K tomu si věřitel správně vyžádal od žalované údaje o příjmech a výdajích, přičemž tvrzené příjmy ověřil předloženou pracovní smlouvou a výplatními páskami za poslední tři měsíce. Z pracovní smlouvy však vyplývá, že pracovní poměr původně sjednaný na dobu určitou do 31. 10. 2017 byl prodloužen pouze do 31. 10. 2018, tedy do konce měsíce, v němž žalovaná požádala o poskytnutí úvěru. V době uzavření smlouvy tedy neměl věřitel podloženo, že žalovaná bude mít příjem ze zaměstnání i v dalších měsících, ačkoliv se zavázala uhradit úvěru ve 14 měsíčních splátkách. V přehledu přitom mzdu ze zaměstnání uvedla jako jediný zdroj svého příjmu. Za takové situace nepostupoval věřitel odpovědně a s péčí řádného hospodáře, pokud žalované úvěr poskytl, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Výplatou úvěru ve výši 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. a žalovaná je povinna poskytnutou částku žalobkyni vrátit. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná dosud uhradila pouze 1 000 Kč, přičemž žalovaná zůstala v řízení nečinná a neprokázala, že by uhradila více, a tak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl, neboť k ujednání o úroku, poplatku a smluvní pokutě nelze pro neplatnost smlouvy přihlížet. 9. Úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 14 000 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru dne 17. 12. 2019, ale je vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Dopisem ze dne 23. 11. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k plnění do 8. 12. 2020. Z podacího lístku zásilky vyplývá, že výzva byla odeslána dne 23. 11. 2020 a podle § 573 o. z. platí domněnka, že byla doručena dne 26. 11. 2020, tedy ještě před uplynutím stanovené lhůty k plnění. Splatnost dluhu tak nastala 8. 12. 2020 a soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 9. 12. 2020 do zaplacení z částky 14 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.