6 C 173/2020-134 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 72 077,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen banka) s žalovaným uzavřela dne 27. 4. 20006 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 92 000 Kč za účelem zakoupení automobilu. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 12,78 % ročně. Protože žalovaný neplatil splátky řádně a včas, banka od smlouvy odstoupila ke dni 25. 6. 2009 a dluh k tomuto dni činil 62 770,46 Kč na jistině a 9 307,01 Kč na poplatcích. 2. Žalovaný k žalobě samé se uvedl, že zakoupený automobil vrátil dne 29. 3. 2010, auto bylo prodáno a z výtěžku se zaplatila dlužná částka. 3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky bydlící na území ČR. S ohledem na tento mezinárodní prvek sporu soud posuzoval svou pravomoc k rozhodnutí ve věci podle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Protože půjčka poskytnutá žalovanému byla účelově vázána na zakoupení automobilu, uplatní se ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení a v takovém případě lze podle čl. 18 odst. 2 Nařízení lze žalobu proti spotřebiteli podat pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaný má bydliště na území ČR, jsou zdejší soudy oprávněné k rozhodnutí ve věci. 5. Rozhodným právem pro posouzení věci je podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), český právní řád, neboť v ČR měl žalovaný bydliště v okamžiku uzavření smlouvy a žalobkyně zde provozovala svou činnosti. 6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 25. 3. 2019, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo také samotnou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2019, a proto je žalobkyně oprávněna k podání žaloby. 7. Podle smlouvy ze dne 27. 4. 2006 žalovaný uzavřel s bankou (tehdy [právnická osoba]) smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 92 000 Kč na zakoupení vozidla Renault Twingo, [VIN kód]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 2 445,36 Kč spolu úhradou 240 Kč za pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to vždy k 27. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 27. 5. 2006 Cena vozidla činila 115 000 Kč a žalovaný při zakoupení zaplatil 23 000 Kč Smlouva obsahuje údaj o RPSN. Úroková sazba nebyla dohodnuta. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen VOP), podle kterých v případě prodlení s úhradou splátky delším než 30 dnů byl věřitel oprávněn vozidlo dočasně odebrat, přičemž náklady za odebrání nese dlužník. K uspokojení pohledávek věřitele v čl. 3 VOP sjednáno, že banka je oprávněna prodat vozidlo přímým prodejem či ve veřejné dražbě. 8. Podle splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] se měsíční splátka skládala ze splátky jistiny, úroku a nákladů pojištění, přičemž první splátka byla ve výši 2 685,36 Kč a dalších 71 splátek ve výši 2 819,63 Kč. Platba pojistného v první splátce činila 240 Kč a v dalších splátkách 374,27 Kč. Ve splátkovém kalendáři je uvedeno, že tento tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru [číslo] není však žalovaným podepsán. 9. Podle výpisu z účtu banky byla částka 92 000 Kč zaslána dne 2. 5. 2006 na účet prodejce vozidla uvedený v úvěrové smlouvě. 10. Historií úvěru je doloženo, že úvěr byl ve prospěch žalovaného poskytnut dne 2. 5. 2006, žalovaný splátky nesplácel řádně a včas a poslední splátku uhradil v lednu 2009. Dopisem ze dne 15. 6. 2009 proto banka od smlouvy odstoupila ke dni 25. 6. 2009 z důvodu hrubého porušení podmínek smlouvy. 11. Podle protokolu o předání a převzetí vozidla žalovaný dne 29. 3. 2010 předal vozidlo Renault Twingo, [VIN kód], společnosti [právnická osoba] a převedl tímto vlastnické právo k vozidlu na banku, která je oprávněna vozidlo prodat a uspokojit svou pohledávku z kupní ceny. 12. Fakturou č. 201000645 ze dne 5. 5. 2010 byl bance vyúčtován vypracovaný posudek k ocenění vozidla v částce 1 200 Kč bez DPH za vozidlo. Přílohou faktury je seznam oceněných vozidel, mimo jiné i vozidla Renault Twingo, [VIN kód], které bylo oceněno na částku 21 500 Kč. 13. Fakturou č. 20027/10 ze dne 4. 6. 2010 bylo bance vyúčtováno zajištění povinného ručení k příslušným vozidlům dle přílohy. U vozidla Renault Twingo, [VIN kód], činilo pojistné 111 Kč. 14. Fakturou č. 10/020 ze dne 30. 4. 2010 bylo bance vyúčtováno odhlášení vozidel na dopravním inspektorátu v celkové částce 918 440 Kč, z toho 2 100 Kč za odhlášení vozidla Renault Twingo, 1 300 Kč za dohlášení vozidla a 3 000 Kč jako poplatek za ekologickou likvidaci. 15. Fakturou č. 20019/10 byl bance vyúčtován poplatek za evidenční kontroly vozidel v celkové výši 1 178 550 Kč, z čehož za evidenční kontrolu vozu [typ auta] [jméno] bylo účtováno 292 Kč. 16. Fakturou č. 20025/10 byl bance vyúčtován poplatek za komisní prodej vozidla Renault Twingo ve výši 5 500 Kč. 17. Fakturou č. FVUP1000710 banka vyúčtovala společnosti [právnická osoba] prodejní cenu vozidla Renault Twingo, [VIN kód], ve výši 39 500 Kč. 18. Výsledným vyúčtováním ze dne 18. 5. 2010 byl žalovaný vyzván, aby doplatil konečný zůstatek úvěru ve výši 72 077,47 Kč. Nedoplatek je dán konečným zůstatkem po ukončení úvěrové smlouvy 95 996,07 Kč, náklady spojenými s prodejem vozu 15 581,40 Kč a odečtením výnosu z prodeje vozidla ve výši 39 500 Kč. 19. Dopisem ze dne 15. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. Odeslání upomínky je doloženo poštovním podacím archem 20. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Podle § 502 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 22. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 23. Mezi bankou jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 92 000 Kč účelově vázané na zakoupení vozidla Renault Twingo, [VIN kód]. Banka své smluvní povinnosti splnila a úvěr poskytla, o čemž svědčí bankovní výkazy i skutečnost, že žalovaný poskytnutí úvěru nijak nesporoval. Co se týče úroku, žalovaná dovozuje, že jeho výše nebyla sjednána a požaduje úrok ve výši 12,78 % ročně odpovídající obvyklé sazbě poskytované bankami v době uzavření smlouvy podle § 502 věta druhá obch. zák. S tímto závěrem soud nesouhlasí. Ve smlouvě ani v obchodních podmínkách není sice žádná úroková sazba zmíněna, nicméně z obsahu smlouvy je zřejmé, že úvěr nebyl poskytnut bezúročně a je obsažen ve splátkách úvěru, které přesahují výši jistiny. Jinými slovy pokud se žalovaný zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách 2 445,36 Kč včetně sjednaného pojistného, tj. celkem 176 065,92 Kč a jistina činila 92 000 Kč, pak byl sjednán úrok ve výši rozdílu mezi celkově splatnou částkou a jistinou, tj. 84 065,92 Kč, který je žalovaný povinen vedle jistiny uhradit. Žalobkyni proto nenáleží procentní úrok 12,78 % p. a., nýbrž pouze kapitalizovaný úrok 84 065,92 Kč. K tomu soud doplňuje, že k důkazu byl rovněž předložen splátkový kalendář, podle kterého činila první splátka 2 685,36 Kč včetně pojištění 240 Kč a dalších 71 splátek bylo ve výši 2 819,63 Kč včetně pojistného 374,27 Kč. Ačkoliv je na kalendáři uvedeno, že tento je nedílnou součástí smlouvy, je jeho znění v rozporu se smlouvou samotnou, konkrétně s ujednáním o výši splátek v čl. 4 smlouvy, kde se hovoří pouze o výši 2 685,36 Kč. Ostatně v čl. 9 smlouvy je uvedeno, že dlužník se zavazuje splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách právě podle čl. 4 smlouvy