12 C 73/2022-64 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 12 800 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky dle smlouvy [číslo] uzavřené dne 2. 5. 2016 mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. Usnesením ze dne 27. 4. 2022, č. j. 60 C 3915/2020-41 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci zdejšímu soudu jako místně příslušnému. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, žádné důkazy nepředložil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) rozhodl proto soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 2. Na základě předložených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 2. 5. 2016 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a ten se ji zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na den 12. 6. 2017. Bonitu žalovaného posoudila společnost na základě vyplněné karty zákazníka. Žalovaný avšak řádně nehradil, kdy uhradil pouze částku 4 600 Kč v rámci devíti splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně 3. Tato skutková zjištění soud posuzoval podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a ten se ji zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na den 12. 6. 2017. Bonitu žalovaného posoudila společnost na základě vyplněné karty zákazník, čímž splnila podmínku posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný však řádně nehradil, kdy uhradil pouze částku 4 600 Kč v rámci devíti splátek, což žalobkyně prokázala výpisem plateb. Úhrada zbylé části dluhu však prokázána nebyla. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, taktéž bylo předžalobní upomínkou a podacím lístkem prokázáno splnění podmínek dle § 142a o. s. ř. Soud proto po zohlednění plateb ve výši 4 600 Kč vyhověl nároku žalobkyně, kdy jí přiznal neuhrazenou část jistiny ve výši 6 021 Kč (10 000 – 3 979 Kč), neuhrazený úrok ve výši 1 400 Kč a neuhrazenou administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 421 Kč od 13. 6. 2017 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 23,72% ročně z částky 9 421 Kč od 13. 6. 2017 do zaplacení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Co se týče poplatku ve výši 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště dlužníka, k tomuto soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele půjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že poplatek za hotovostní inkaso splátek je nepoctivý, nepřiměřený a odporující dobrým mravům, neboť představuje neodůvodněné náklady věřitele. Je nepochybné, že inkaso splátek pracovníkem věřitele v bydlišti dlužníka sebou nese určité náklady, avšak z obdobných smluv věřitele vyplývá, že poplatek za inkaso splátky roste úměrně s výší zapůjčené částky. Právě v tom soud spatřuje nepoctivost a porušení dobrých mravů, neboť poplatek je charakteristický tím, že má pokrýt náklady spojené s určitou činností bez ohledu na výši zapůjčené částky a je bez významu, zda věřitel váží cestu, v rámci které inkasuje splátku v řádech tisíců korun nebo sto korun. V daném případě však neúměrně vysoký poplatek, jehož výše se zvyšuje úměrně s výší zapůjčené částky, nasvědčuje tomu, že se jedná o skrytý nástroj podobný úroku, pomocí kterého měl věřitel získat další značný finanční profit za poskytnutí půjčky. V daném případě cca 40 % ze zapůjčené částky. Nadto žalobkyně požaduje předmětný poplatek též bez ohledu na faktické vymožení závazku, kdy jak sama uvedla, uhradil žalovaný takto pouze částku 4 600 Kč ve formě 9 plateb. Soud proto poplatek za hotovostní inkaso shledal jako platný pouze v rozsahu 9 plateb, tj. v celkové výši 621 Kč (4 000/58 = 69 Kč, 69 * 9 = 621 Kč), ve zbylém rozsahu, ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 3 379 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím, ho shledal jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Nicméně se jedná o ujednání, které není obligatorní náležitostí smlouvy o zápůjčce a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.). Proto je v ostatním smlouva o zápůjčce platná. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 299 Kč, přičemž tato částka představuje 47,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 800 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 950 Kč ve výši 1 039 Kč.