10 C 138/2023-25 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky (celkem) 14 148,52 Kč s příslušenstvím – označeným z její strany vždy jako úrok či kapitalizovaný úrok (příp. z prodlení). Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 14. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, . (IČO: , IČO, , dále příp. jen „původní věřitel“ nebo „předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel v hotovosti 15 000 Kč a zavázal se úvěr vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s „příslušenstvím“ ve výši celkem 12 888 Kč, a to ve složkách úroku z úvěru (ten také sjednán sazbou 15% ročně), a poplatků – jednak za poskytnutí úvěru, dále za vyhodnocení úvěru, a konečně tzv. inkasní poplatek. Celkem byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli 27 888 Kč, ve shora uvedených měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy, se splatností poslední splátky k datu 4. 5. 2022. Předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěru schopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a zaplatil pouze 6 000 Kč, což dle žalobkyně odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám; tato celková platba byla dle žalobkyně alokována částkou 3 010,74 Kč na jistinu, v částce 2 989,26 Kč na „příslušenství pohledávky“ (dle bližší specifikace částek, které zůstaly neuhrazené – 916,93 Kč na smluvním úroku, 5 768,67 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1 094,03 Kč na nákladech na vyhodnocení úvěru a 2 119,11 Kč na nesplaceném inkasním poplatku - je zřejmé, že např. na poplatku za poskytnutí úvěru, který činil dle obsahu smlouvy 7 350 Kč, bylo ze splátek žalovaného započteno celkem 1 581,33 Kč). Podle žalobkyně dluh ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni (4. 4. 2022, resp. dílčí smlouva ze dne 25. 10. 2022, účinná k 27. 10. 2022) tvoří jistina 11 989,26 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 768,67 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 094,03 Kč, poplatek za inkaso splátek 2 119,11 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu vyčíslenou ke dni 13. 10. 2022 (od 5. 5. 2022, při sazbě sjednané ve smlouvě na 0,1% denně z dlužné částky, kterou žalobkyně považovala za tvrzenou dlužnou jistinu 11 989,26 Kč) částkou 1 942,26 Kč. Dále žalobkyně požadovala v rámci příslušenství smluvní úrok za dobu sjednaného trvání úvěru v kapitalizované výši 916,93 Kč, dále za dobu po konečné splatnosti úvěru (od 5. 5. 2022) do doby 14. 10. 2022 ve výši 798,19 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 625,25 Kč (z tvrzené dlužné jistiny 11 989,26 Kč od 5. 5. 2022 do 14. 10. 2022), a konečně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně odvozovalo od výše zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek.2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. 10 C 138/2023-13. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Při právním posouzení níže uvedených skutkových zjištění přihlédl soud k dále citované právní úpravě, zejm. pak obsažené v ustanoveních zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).4. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni doloženo Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, dále konkrétní Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 12. 2022. Postoupení se stalo účinným k datu 27. 10. 2022 (zaplacením kupní ceny). O postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž informován dopisem. Aktivní legitimace žalobkyně je proto prokázána.5. Smlouvou ze dne 4. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč; převzetí hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 15 % ročně v kapitalizované výši (za dobu trvání úvěru) 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkaso splátek v místě bydliště 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl výši svého příjmu ze zaměstnání 16 833 Kč, což doložil výplatními páskami, pracovní smlouvou, přičemž tyto údaje byly předchůdcem žalobkyně ověřeny. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný, specifikoval výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč (bydlení u rodičů), dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, srážky za mzdy 3 009 Kč a splátky stávajících zápůjček 1 992 Kč – výdaje tedy celkem v částce 9 861 Kč, přičemž použitelný měsíční příjem na splácení nového závazku činil 6 972 Kč.6. Dopisem ze dne 27. 11. 2022 bylo žalovanému navrhnuto mimosoudní řešení jeho pohledávky, následně dne 1. 3. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řízení v případě nezaplacení.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 4. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč – a to hotovostně proti podpisu, žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 444 Kč (kapitalizace na dobu trvání smlouvy o úvěru, když celkové splatnost pak připadala na 4. 5. 2022), poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení žádosti 1 394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Soud shledal ujednání o úroku přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně sjednaných poplatků soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany pos