5 C 134/2016-537 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl jednak nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky celkem 369 671,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dílčích částek (z 164 380,92 Kč od 8. 11. 2013 do zaplacení, z 167 539,02 Kč od 26. 10. 2014 do zaplacení, z 33 880 Kč od 23. 3. 2015 do zaplacení a z 3 872 Kč od 29. 6. 2015 do zaplacení). Dále – na základě vzájemného návrhu žalované – byl předmětem řízení její požadavek na uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované částku ve výši 1 928 255 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi účastnicemi byla dne 1. 3. 2013 (pozn. soudu – dle odkazovaného listinného důkazu však zjevně 4. 3. 2013) uzavřena Smlouva o dodávce a údržbě informačního systému (dále případně jen „Smlouva“), jejímž předmětem byla komplexní dodávka a údržba informačního systému zahrnující dodávku aplikačního software včetně upgrade , Anonymizováno, . Cena za upgrade byla dle čl. 4.2 a 5.4 Smlouvy stanovena ročním poplatkem BREP, specifikovaným v Příloze 1 Smlouvy a splatným vždy dopředu; poplatek BREP pokrýval nárok na veškeré update, upgrade , Anonymizováno, (který je součástí dodávky), jeho instalaci a proškolení. Žalobkyně v řízení uplatnila celkem 4 dílčí nároky (dále jen „Nároky“ s příslušným číselným označením). U Nároku 1 odkázala na fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 23. 9. 2013 se splatností ke dni 7. 11. 2013, kterou byl vůči žalované vyúčtován poplatek BREP jednak za období od 22. 3. 2013 do 21. 3. 2014 ve výši 151 189,50 Kč a jednak za období od 3. 4. 2013 do 21. 3. 2014 ve výši 13 191,42 Kč, celkem tedy ve výši 164 380,92 Kč. Nárok 2 měl vyplývat z faktury č. , Anonymizováno, ze dne 10. 9. 2014 se splatností ke dni 25. 10. 2014, kterou vyúčtovala žalované poplatky BREP za období od 22. 3. 2014 do 21. 3. 2015 ve výši 151 189,50 Kč a ve výši 16 349,52 Kč, celkem ve výši 167 539,02 Kč. V Nárocích 3 a 4 žalobkyně podle původních žalobních tvrzení uplatnila požadavek na úhradu ceny víceprací spojených s dodávkou informačního systému, které byly žalobkyní provedeny na základě požadavku žalované a nad rámec dohodnutý ve Smlouvě, konkrétně šlo o úpravu , Anonymizováno, . U Nároku 3 se jednalo o práce zaznamenané v tiketech č. , hodnota, (osobní schůzka, projednání nesrovnalostí), , Anonymizováno, (tisk č. k. na fakturách a DL + vyhledávání), , Anonymizováno, (prodejní faktura – chyba), které byly vyúčtovány fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 5. 2. 2015 se splatností ke dni 22. 3. 2015 na částku 33 880 Kč. V případě Nároku 4 se jednalo o práce v tiketech č. , hodnota, , , Anonymizováno, , které byly vyfakturovány pod č. , Anonymizováno, ze dne 14. 5. 2015 se splatností ke dni 28. 6. 2015 na částku 3 872 Kč. Žalovaná žádné plnění na uvedené nároky žalobkyni neposkytla.3. Vzájemný návrh žalované o zaplacení částky 1 928 255 Kč s příslušenstvím byl z její strany prezentován jako tvrzená náhradu škody, která jí měla vzniknout porušením povinnosti žalobkyně k dodání a údržbě předmětného systému pro podnikání žalované, přičemž dle ní nebyly splněny podmínky výpovědi Smlouvy dle jejích článků 5.4. a 7.3. Žalobkyně vzájemný návrh považovala za nedůvodný, neboť výpověď daná žalované byla legitimní a v souladu s podmínkami Smlouvy. S ohledem na to, že žalovaná nakonec (po dále uvedeném rozhodnutí okresního soudu částečným rozsudkem a po odvolacím a dovolacím řízení) vzala při jednání 13. 6. 2024 vzájemný návrh zcela zpět a za souhlasu žalobkyně, soud výrokem IV. odůvodňovaného rozsudku podle § 96 odst. 1 – 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení v této části zastavil a v odůvodnění tohoto rozhodnutí se již nebude vzájemnému návrhu (s výjimkou problematiky práva na náhradu nákladů řízení) věnovat. Totéž se týká Nároku 4 žalobkyně, ve vztahu k němuž nastala obdobná procesní situace (zpětvzetí části žaloby za souhlasu žalované, vše u jednání 13. 6. 2024), na níž soud reagoval výrokem III. tohoto rozsudku.4. Žalovaná od počátku řízení s nároky žalobkyně nesouhlasila. Smlouva ze dne 4. 3. 2013 byla mezi účastnicemi uzavřena i dle zadávací dokumentace pro zakázku (Pořízení manažerského informačního systému) a nabídky. Žalobkyně své povinnosti plnila vadně, systém byl předán žalované až dne 30. 5. 2014 na základě akceptačního protokolu, a i poté se v něm projevily závažné vady, které žalované ztížily systém řádně užívat v běžném obchodním provozu, což dokládají tikety v aplikaci Helpdesk. Přes uznání vad žalobkyní však systém nebyl a není stále plně funkční (vady systému jsou způsobeny jeho funkčními a jinými nedostatky). Nároky 1 a 2 na uhrazení poplatku BREP žalovaná odmítala s ohledem na skutečnost, že byl účtován za období, kdy žalovaná neměla systém ve své dispozici, neboť jej obdržela až dne 30. 5. 2014. Krom toho žalobkyně závazky ohledně BREP vůbec neplnila, především neudržovala systém na nejvyšší verzi, neboť neprováděla příslušný upgrade a reinstalaci na nejvyšší verzi. I Nárok 3 považovala žalovaná za neoprávněný, neboť všechny vyúčtované vícepráce byly práce spojené s odstraňováním vad systému v záruční době, kdy tato činnost byla bezplatná. Žalovaná proto v souladu s čl. 8.5. Smlouvy pozastavila svá plnění až do okamžiku splnění závazku ze strany žalobkyně, čímž není však dodací povinnost žalobkyně dotčena.5. Žalobkyně v průběhu řízení opakovaně zdůraznila, že poplatek BREP měl být dle čl. 5.4. Smlouvy hrazen žalovanou na celý rok dopředu, počínaje dnem následujícím po dni uvolnění sofware, kdy měly být uvolněny dva typy licencí, a to licence , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , právnická osoba, dne 21. 3. 2013 se zaktivněním licence na období od 22. 3. 2013 do 21. 3. 2014, a dále na období od 22. 3. 2014 do 21. 3. 2015. Licenci , Anonymizováno, uvolnila na základě prvé licence žalobkyně dne 2. 4. 2013 se zaktivněním licence na období od 3. 4. 2013 do 21. 3. 2014 a dále na období od 22. 3. 2014 do 21. 3. 2015. Rozdíl v ceně nároku prvého a druhého období je pak určen kratším obdobím zaktivněné licence , Anonymizováno6. Žalovaná v průběhu řízení (před vydáním částečného rozsudku) doplnila, že čerpala na pořízení informačního systému finanční prostředky z dotací, kdy podmínkou bylo uzavření smlouvy na základě výběrového řízení. Jednou z podmínek zadávacího řízení bylo udržování systému po dobu nejméně osmi let v nejvyšší možné verzi. Žalobkyně se zavázala systémem nahradit předchozí systém Helios Orange. Systém však uvolnila až dne 30. 5. 2014, a proto musela žalovaná v období od 1. 7. 2013 do 30. 6. 2014 užívat a platit ještě za systém Helios. Upgrade software a hrazení poplatku BREP tak nastalo až po okamžiku uvolnění software ve prospěch žalované a vyslovení souhlasu s jeho používáním. Výpověď smlouvy ze dne 30. 9. 2014 považuje žalovaná za neplatnou pro nesplnění podmínek dle čl. 7.3. Smlouvy, protože z důvodu prodlení žalobkyně byla žalovaná oprávněna pozastavit své plnění, neboť první etapa plnění žalobkyně byla splněna ke dni 20. 12. 2013 namísto ke dni 28. 6. 2013, druhá byla splněna ke dni 30. 5. 2014 namísto ke dni 31. 1. 2014. Dne 31. 3. 2014 pak byl dán žalované jako odběrateli souhlas s užíváním, dne 30. 5. 2014 byl podepsán akceptační protokol za fázi provoz. K danému datu však systém trpěl řadou chyb, a ne všechny části byly provozovány na nejvyšší verzi.7. V řízení byl dne 4. června 2019 vydán částečný rozsudek pod č. j. 5 C 134/2016-290 (dále případně jen „částečný rozsudek OS“), kterým okresní soud vyhověl žalobkyni ohledně Nároků 1 a 2 žaloby, ve zbytku ponechal rozhodnutí o žalobě i o vzájemném návrhu na konečné rozhodnutí ve věci. Soud po skutkové a právní stránce uzavřel, že žalobkyně se Smlouvou o dodávce a údržbě informačního systému ze dne 4. 3. 2013 včetně příloh, uzavřenou ve smyslu ust. § 269 odst. 2 věty prvé obch. zák. zavázala komplexně dodat a komplexně udržovat pro žalovanou informační systém, s tím, že projekt (dodávka a údržba) se skládá z položek uvedených v bodech 2.1. až 2.4. Smlouvy [aplikační software (SW) včetně upgrade, systémové prostředí, hardware a služby]. Žalovaná se vedle ceny za zakázku zavázala hradit i cenu za upgrade systému (pozn. – tzv. BREP poplatek), jež měla být dle čl. 4.2. a 5.4. Smlouvy hrazena vždy na celý rok dopředu, počínaje dnem následujícím po dni, ve kterém byl pro odběratele (žalovanou) daný software uvolněn. Dále okresní soud považoval za prokázané, že poplatek BREP byl de facto poplatkem za licenci, kdy základní část licence pocházela od společnosti , Anonymizováno, , další část licence je , Anonymizováno, , a konečně výrobcem třetí části licence byla žalobkyně. Soud dal sice za pravdu žalované v tom, že pojem „uvolnění software“ lze vyložit vícero způsoby a předmětným systémem disponovala žalovaná až později, avšak považoval za prokázané, že bez vygenerované licence a úhrady licenčního poplatku by žalobkyně nemohla plnění dle Smlouvy realizovat; proto soud považoval za adekvátní, pokud počátečním dnem vyúčtovaného ročního období bylo datum vygenerování licence od s