6 C 69/2024-57 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali zrušení spoluvlastnictví k pozemku uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a jeho vypořádání dle uvážení soudu s tím, že o pozemek nemají zájem.2. O přikázání podílu projevili zájem pouze žalovaní 4. a 5., žalovaní 1., 2. a 3. o podíl žalobců nestáli, s výší svých podílů byli spokojeni. Žalovaný 4. při jednání uvedl, že je podílovým spoluvlastníkem okolních pozemků a má zájem zachovat historicko-vlastnické vztahy předků v dané lokalitě. Žalovaná 5. neuvedla žádné okolnosti, proč by měl být podíl přikázán jí a nikoliv žalovanému 4., přičemž se bez omluvy nezúčastnila nařízeného jednání, a proto ani nemohla být soudem poučena o povinnosti tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. a následcích jejího nesplnění. Jednání se uskutečnilo bez přítomnosti neomluvených účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Výpisem z katastru nemovitostí LV , číslo, vedeným u , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, , je prokázáno, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , obec, . Spoluvlastnický podíl žalobců činil 1/32, podíl žalovaného 1. činil 1/32, podíl žalovaného 2. činil 1/4, podíl žalované 3. činil 1/16, podíl žalovaného 4. činil 1/32 a podíl žalované 5. činil 19/32.4. V protokolu ze dne 4. 12. 2023 z dědického řízení po , jméno FO, sp. zn. 26 D 565/2023 byla uvedena hodnota spoluvlastnického podílu zůstavitele ve výši 1/16 na pozemku p. č. , číslo, v částce 566 Kč, což odpovídá hodnotě pozemku 9 056 Kč. Tuto hodnotu odsouhlasili žalobci i žalovaní 4. a 5., kteří projevili o podíl žalobců zájem, a proto soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. považoval cenu pozemku za nespornou a vycházel z ní při stanovení vypořádacího podílu.5. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.Podle § 1144 odst. 1, 2 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.6. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalobci a žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , obec, . Žalobci již nehodlají s žalovanými setrvat ve spoluvlastnictví, k čemuž ostatně nemohou být podle § 1140 odst. 1 o. z. nuceni. Protože mezi účastníky nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, rozhodl o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud podle § 1143 o. z., přičemž takový postup nevylučuje ani probíhající exekuce na majetek žalobců (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 300/2016, podle kterého nelze z ust. § 1040 odst. 2 o. z. dovodit nutnost zkoumání dopadu vypořádání i na třetí osoby a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak nebrání např. nařízená exekuce na majetek některého ze spoluvlastníků). Pozemek nelze podle soudu považovat za reálně dělitelný podle § 1143 o. z. s ohledem na jeho tvar a komplikace přístupu k jeho jednotlivým částem, pokud by měl být pozemek rozdělen mezi všech 7 spoluvlastníků. Soud proto přistoupil k přikázání podílu žalobců do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků. Důvody pro přikázání podílu žalobců uvedl pouze žalovaný 4., žalovaná 5. se k tomuto z důvodu své absence při jednání soudu nijak nevyjádřila a ani je nesdělila při vyjádření k žalobě, kdy naopak uvedla, že s ohledem na nepatrnost podílu považuje toto řízení ze svého hlediska za okrajové. Soud proto rozhodl o přikázání podílu žalobců do vlastnictví žalovaného 4. Výši vypořádacího podílu soud dovodil z nesporné hodnoty pozemku 9 056 Kč, přičemž s ohledem na nepatrnou výši vypořádacího podílu netrval na prokázání solventnosti k vyplacení této částky ze strany žalovaného 4., kterou lze za daných okolností důvodně předpokládat.7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. v souladu s Nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, podle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud žádné výjimečné okolnosti významné k otázce přiznání nákladů řízení neshledal, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.