16 C 192/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 23 192,55 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu 14 000 Kč a dále zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 2 504 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 690 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny 13 266,77 Kč, souhrnného poplatku ve výši 9 925,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 299,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 306,78 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 13 266,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 13 266,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] v hotovosti částku 14 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 26 283 Kč, z toho jistina byla ve výši 14 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 504 Kč, odměna za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 690 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 14. 2. 2020 výzvu k úhradě celého dluhu, žalovaná však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. 6. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 16. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 17. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek v obou případech představuje součet kapitalizovaného úroku, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení, za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, defacto však byl celý tento poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč činí 87,74% z poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 76,25%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání spotřebitelského úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,76% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 76,25% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř devítinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 18. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 14 000 Kč, žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 1 690 Kč, a tedy se obohatila o částku 12 310 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena pohledávka vůči žalované v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 14. 2. 2020 výzvu k úhradě dluhu, dne 19. 2. 2020 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 20. 2. 2020 měla žalovaná plnit a od 21. 2. 2020 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 19. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 12 310 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 310 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.