16 C 199/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu 8 000 Kč s úrokovou sazbou 0% ročně splatnou do 23. 3. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 079,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Z výpisu z účtu ze dne 21. 2. 2019 na částku 1 Kč soud zjistil, že žalovaný z účtu č. [bankovní účet] dne [datum] zaslal předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu 1 Kč. 5. Z výpisu z účtu ze dne [anonymizováno] [číslo] na částku 8 000 Kč soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 8 000 Kč s úrokovou sazbou 0% ročně splatnou do 23. 3. 2019 s možností odložení splatnosti až na 360 dnů s tím, že za každých prodloužených 30 dnů splatnosti žalovaný uhradí částku 1 840 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky splatnou den následující po dni prodlení. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 vč. přílohy č. KIZAP [číslo] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 vč. podacího archu ze dne 9. 9. 2020 a z potvrzení o přijetí platby ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2021 vč. podacího archu ze dne 11. 3. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 10. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] částku 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet], kterou se žalovaný zavázal vrátit do 23. 3. 2019. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím částky 8 000 Kč žalovanému nepřezkoumala schopnost žalovaného uvedenou částku splatit. Žalovaný dlužnou částku 8 000 Kč předchůdkyni žalobkyně nevrátil, následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však dosud žalobkyni neuhradil ničeho. 11. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14, Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. 16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 18. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 19. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 24. 9. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 20. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho. Částka 8 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému (v rámci oznámení o postoupení pohledávky) dne 9. 9. 2020 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalovanému byla dne 14. 9. 2020 podle § 573 o.z., dne 15. 9. 2020 měl žalovaný plnit a ode dne 16. 9. 2020 je žalovaný v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z. 21. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8 000 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 548 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (5 177,64 Kč, tj. 36,77%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (8 799,23 Kč, tj. 63,23%) při výsledku 26,46% z částky 2 071 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou a půl úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a přípr