16 C 254/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 633,38 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které předchůdkyně žalobkyně mj. poskytla žalované s účinností ode dne [datum] čerpání kontokorentního úvěru k běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše povoleného úvěrového limitu 15 000 Kč s úrokem 21,99% ročně. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách. Žalovaná však i přesto dlužnou částku neuhradila, předchůdkyně žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni 19. 6. 2019. Předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, která žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná dosud dluží žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 7 633,38 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99% ročně z částky 7 633,38 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 633,38 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované s účinností ode dne [datum] čerpat k běžnému účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr až do výše povoleného úvěrového limitu 15 000 Kč s úrokem 21,99% ročně z aktuálního debetního zůstatku a žalovaná se zavázala čerpané finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit s tím, že povolený úvěrový limit trvá v případě, kdy minimální měsíční příjem na běžném účtu č. [bankovní účet] bude činit minimálně polovinu povoleného úvěrového limitu. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021 pak vyplývá záporný zůstatek čerpaného kontokorentního úvěru žalovanou ve výši 7 633,38 Kč ke dni 1. 1. 2021. Předchůdkyně žalobkyně dne 21. 1. 2021 postoupila uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, následně zástupce žalobkyně vyzval dne 24. 2. 2021 žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná dosud žalobkyni dlužnou částku neuhradila. 6. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 13. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v žalobě netvrdila žádné skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 21. 9. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 14. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 633,38 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud na tuto částku neuhradila ničeho. Částka 7 633,38 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu dne 4. 2. 2021, doručena žalované byla dne 9. 2. 2021 v souladu s ustanovením § 573 o.z., dne 10. 2. 2021 měla žalovaná plnit a ode dne 11. 2. 2021 je tedy žalovaná v prodlení. 15. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 633,38 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 633,38 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 1 129 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (1 111,82 Kč, tj. 12,09%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (8 088,08 Kč, tj. 87,91%) při výsledku 75,82% z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 633,38 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.