16 C 256/2021-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 900 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit i s úrokem ve výši 22,7% ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 330,34 Kč počínaje dnem 10. 11. 2019. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 9. 3. 2020. Předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč, smluvních poplatků ve výši 900 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 488,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 26,73 Kč, úrok ve výši 22,7% ročně z částky 5 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit i s úrokem ve výši 22,7% ročně v celkové výši 5 972,18 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 330,34 Kč splatných 10. dne v měsíci počínaje dnem 10. 11. 2019. Žalobkyně před poskytnutím částky 5 000 Kč žalovanému nepřezkoumala jeho schopnost splácet poskytnutou částku. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v žalobě netvrdila žádné skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 2. 11. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč a že předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho, částka 5 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 4. 2. 2021, doručena žalovanému byla dne 9. 2. 2021 podle § 573 o.z., dne 10. 2. 2021 měl žalovaný plnit a ode dne 11. 2. 2021 je žalovaný v prodlení. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 000 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 596 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (2 297,67 Kč, tj. 29,99%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (5 363,01 Kč, tj. 70,01%) při výsledku 40,02% z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 900 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.