16 C 279/2021-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 013,02 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit i s úrokem ve výši 15,90% ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 533,15 Kč počínaje dnem 20. 9. 2018. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 23. 4. 2020. Předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení zbývající jistinu ve výši 4 093,02 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 920 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 276,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 301,87 Kč, úrok ve výši 15,90% ročně z částky 4 093,02 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 093,02 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit i s úrokem ve výši 15,90% ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 533,15 Kč počínaje dnem 20. 9. 2018. Žalobkyně před poskytnutím částky 10 000 Kč žalovanému nepřezkoumala jeho schopnost splácet poskytnutou částku. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 23. 4. 2020. Zbývající neuhrazená část jistiny činí částku 4 093,02 Kč. Předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v žalobě netvrdila žádné skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 2. 11. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni a že nesplacená část poskytnuté jistiny ze strany žalovaného činí částku 4 093,02 Kč, která tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dne 4. 2. 2021, doručena žalovanému byla dne 9. 2. 2021 podle § 573 o.z., dne 10. 2. 2021 měl žalovaný plnit v souladu s § 1 958 o.z. a ode dne 11. 2. 2021 je žalovaný v prodlení. 9. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.