16 C 397/2020-40 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 200 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.I.c. (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy byly žalované dne [datum] poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 200 Kč za poplatek 396 Kč se splatností do 21. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradila žalobkyni ničeho a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 1 200 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 200 Kč od 22. 6. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku 1 200 Kč za poplatek 396 Kč se splatností do 21. 6. 2015. Před poskytnutím uvedené částky předchůdkyně žalobkyně nepřezkoumala schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila. 6. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1 970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 13. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v žalobě netvrdila žádné skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, předchůdkyně žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uvedená smlouva je tak absolutně neplatná. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 22. 10. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 14. V řízení naopak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 1 200 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud na tuto částku neuhradila ničeho. Částka 1 200 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu dne 26. 1. 2018, doručena žalované byla dne 31. 1. 2018 v souladu s ustanovením § 573 o.z., dne 1. 2. 2018 měla žalovaná plnit a ode dne 2. 2. 2018 je tedy žalovaná v prodlení. 15. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 200 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 1 074 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (253,01 Kč, tj. 13,96%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (1 559,66 Kč, tj. 86,04%) při výsledku 72,08% z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 200 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.