23 C 60/2021-17 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 1 044,20 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného za poskytnutá zařízení a poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že na žalobkyni jako společnost nástupnickou přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě účastnické smlouvy ze dne [datum] a Ceníku služeb [právnická osoba], (dále jen„ ceník“), Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, (dále jen„ obchodní podmínky“), mimo jiné přenechala předchůdkyně žalobkyně žalované k dočasnému užívání dvě zařízení Kaon HD USB-PVR (dále jen„ zařízení“), a to za celkovou cenu 140 Kč měsíčně. Žalovaná si tato zařízení převzala. Vyúčtováním [číslo] za období od 15. 1. 2018 do 14. 2. 2018 byla žalovaná vyzvána předchůdkyní žalobkyně k úhradě platby za užívání zařízení ve výši 140 Kč, a to do 5. 2. 2018 (z čeho žalobkyně v předmětném řízení požaduje pouze částku 88,70 Kč), vyúčtováním [číslo] za období od 15. 2. 2018 do 14. 3. 2018 byla žalovaná vyzvána předchůdkyní žalobkyně k úhradě platby za užívání zařízení ve výši 140 Kč, a to do 5. 3. 2018, vyúčtováním [číslo] za období od 15. 3. 2018 do 14. 4. 2018 byla žalovaná vyzvána předchůdkyní žalobkyně k úhradě platby za užívání zařízení ve výši 140 Kč, a to do 5. 4. 2018, vyúčtováním [číslo] za období od 15. 5. 2018 do 14. 5. 2018 byla žalovaná vyzvána předchůdkyní žalobkyně k úhradě platby za užívání zařízení ve výši 140 Kč, a to do 5. 5. 2018, vyúčtováním [číslo] za období od 15. 5. 2018 do 14. 6. 2018 ve spojení s vyúčtováním [číslo] za období od 23. 5. 2018 do 14. 6. 2018 byla žalovaná vyzvána předchůdkyní žalobkyně k úhradě platby za užívání zařízení ve výši 36,13 Kč, a to do 20. 6. 2018. V návaznosti na skutečnost, že žalovaná žádnou z uvedených částek neuhradila, přestala předchůdkyně žalobkyně s poskytováním plnění na základě výše uvedené smlouvy, za což po žalované prostřednictvím vyúčtováním [číslo] požadovala úhradu částky 500 Kč jako„ poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku“. Žalovaná však ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 8. 6. 2020 žádnou z vyúčtovaných částek neuhradila, ani nezpochybnila správnost vyúčtování těchto částek, stejně tak jako nerozporovala skutečnost, že dlužná částka nebyla uhrazena. Po právní stránce soud postupoval podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ustanovení § 2021 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o dočasné užívání zařízení, již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ uvedenou výše, je zřejmé, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde o spor vyplývající z nájemní smlouvy. V kontextu těchto informací soud uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná ve vztahu k výše definovaným zařízením mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu, jejíž nedílnou součástí byl rovněž ceník a obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Obsahem této nájemní smlouvy byl závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované do dočasného užívání dvě zařízení. Žalovaná se zavázala zařízení převzít a za tento nájem zaplatit prostřednictvím vyúčtování předchůdkyně žalobkyně sjednané nájemné ve výši 70 Kč za jeden kus pronajatého zařízení splatné k datu uvedeném v příslušném vyúčtování. Předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost vyplývající z této smlouvy splnila a žalované pronajatá zařízení předala. Prostřednictvím vyúčtování předchůdkyně žalobkyně specifikovaných shora vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované částku 140 Kč se splatností do 5. 2. 2018, částku 140 Kč se splatností do 5. 3. 2018 a částku 140 Kč se splatností do 5. 4. 2019, částku 140 Kč se splatností do 5. 5. 2019 a částku 36,13 Kč se splatností do 20. 6. 2018. Protože žalovaná ze smlouvy vyplývající povinnost uhradit cenu předchůdkyní žalobkyně poskytnutého a řádně vyúčtovaného pronájmu zařízení nesplnila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím v souladu s požadavkem žalobkyně tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Ve vztahu k žalobkyní požadované částce 500 Kč coby poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku je třeba uvést, že tento poplatek nebyl mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně v textu samotné smlouvy sjednán. Výše poplatku byla stanovena v ceníku předchůdkyně žalobkyně platném od 2. 5. 2018. Ujednání o možnosti předchůdkyně žalobkyně účtovat pro případ odpojení poplatek nebylo uvedeno ani v obchodních podmínkách předchůdkyně žalobkyně připojených k předmětné smlouvě. Na základě uvedených skutečností soud konstatuje, že požadavek žalobkyně na úhradu poplatku za odpojení, kdy výše tohoto poplatku byla paušalizována v separátním ceníku, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v samotném textu mezi předchůdkyní žalobkyně a žalované sjednané smlouvy, nemůže obstát. V kontextu výše uvedených skutečností je třeba rovněž připomenout, že žalovaná se v projednávaném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele. Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky či jiné obdobné dokumenty, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. K uvedenému je třeba doplnit, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby da