42 C 343/2021-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva). Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru byla dále postoupena společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 15% ročně z poskytnuté jistiny úvěru a dalšími sjednanými poplatky, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 21.3.2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum] v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobkyně krom dlužné jistiny a sjednaného úroku jdoucího od 22.8.2018 do zaplacení i nárok na zákonný úrok z prodlení ze žalované částky od 22.3.2019 do zaplacení a na dohodnutou smluvní pokutu dle Smlouvy o úvěru ve výši 7 500 Kč. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. 2. Žalobkyně zaslala soudu vyjádření ve věci ze dne 6.10.2021. V rámci tohoto písemného vyjádření žalobkyně doplnila, že dlužnou jistinu úvěru činí částka 15 000 Kč, neboť žalovaný neuhradil předchůdkyni žalobkyně žádné splátky. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci uplatněného nároku nepožaduje po žalovaném úhradu dohodnutých poplatků ve Smlouvě. 3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 4. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 12 272 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč, a to ve 14-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 15%. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 252,65 %. Ve Smlouvě došlo ke sjednání smluvní pokuty pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas, a to ve výši 0,1% denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru obsahující podpis žalovaného, v rámci uzavření Smlouvy byl žalovaným udělen souhlas se zpracováním jeho osobních údajů. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila rovněž formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a formulářem obsahujícím informace pro spotřebitele. Za účelem doložení zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pracovní smlouvu žalovaného a jeho družky, dohodu o provedení práce žalovaného, mzdový výměr žalovaného, kopii občanského průkazu žalovaného a jeho družky, čestné prohlášení žalovaného týkající se jeho aktuálních závazků, smlouvu o nájmu žalovaného a jeho družky a výplatní pásky žalovaného a jeho družky za měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Z předžalobní upomínky datované dnem 3.8.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Již dne 10.9.2018 byl žalovaný prokazatelně obeslán s oznámením o předání případu k vymáhání pro nesplácení dluhu. Soudu byly předloženy listiny k prokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně. Pohledávka ze Smlouvy uzavřené mezi žalovaným a obchodní společnost [právnická osoba] byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi obchodními společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], soudu byla tato smlouva předložena k důkazu včetně seznamu postupovaných pohledávek. Obchodní společnost [právnická osoba] následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. a žalobkyní, tato smlouva byla soudu předložena včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně prokázala, že dne [datum] odeslala žalovanému za [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. oznámení o postoupení pohledávky. 5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 12 272 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a poplatku a za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 2 700 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný povinen nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 1 444 Kč (dle Smlouvy ve výši 15% ročně) sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí cca 82 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 252,65 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných [anonymizována dvě slova] bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce ledna 2018 pohybovala na úrovni 8,58 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Dále soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č.j. 64 Co 7/2021-72, kde ve skutkově obdobném případě soud rozhodl, že skutečně sjednaný úrok není pouze č