10 C 355/2022-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 1. 10. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, které zaslala na účet žalovaného dne 1. 10. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 910 Kč a spolu s jistinou ho uhradit do 31. 10. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný svou povinnost nesplnil řádně a včas, na upomínky nereagoval. Žalovaný je proto povinen uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 1 750 Kč. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 4 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 1. 11. 2020, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že byla uzavřena dne 1. 10. 2020 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru a poplatek 910 Kč za poskytnutí zápůjčky uhradit do 31. 10. 2020. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne 1. 10. 2020 poukázána částka 3 500 Kč na účet žalovaného. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 27. 2. 2022 s tím, aby dlužnou částku s příslušenstvím uhradil do tří dnů. 4. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne 1. 10. 2020 je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat skutková tvrzení o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 27. 7. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do tří dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 4. 8. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 3 500 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v části ohledně částky 2 660 Kč a příslušenství, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce zamítl jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Každý z účastníků byl ve věci úspěšný přibližně z jedné poloviny, soud proto náhradu nákladů řízení žádnému z nich nepřiznal.