11 C 241/2022-16 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci klienta poplatek ve výši 360 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč počínaje 13. 12. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 29. 1. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 29. 1. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 30. 1. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 25,14 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradil pouze částku 2 055 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 525 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 500 Kč a na poplatek za životní pojištění 30 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 12. 2019. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 30 505 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 475 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 500 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 330 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 305 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 10 305 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 592,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 179,06 Kč, úroků ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 592,93 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 25,14 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 1. 2021 do data postoupení [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 179,06 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 1. 2021 do data postoupení [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Kartu zákazníka, Zařazení zákazníka do pojistného programu, Smlouvu o postoupení pohledávek, Přílohu č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 45 ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 60 splátkách 27 360 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění a jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok (cenu peněz). Souhrnný poplatek ve výši 12 360 Kč v projednávané věci činí 82,4 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí 72,78 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra pohybovala kolem 9 % ročně. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2019 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy. Nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a že jí žalovaný vrátil 2 055 Kč. Na úkor postupitelky se bezdůvodně obohatil o částku 12 945 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 1 o. z. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě 10 dnů prokazatelně vrámci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno 4. 2. 2022. Následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice. Od 8. 2. 2022 tak byl povinen plnit a ode dne 18. 2. 2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná přibližně z 50 %. Proto soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.