11 C 278/2022-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] v písemné formě Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok], jejíž přílohu tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované v hotovosti poskytnuta jistina úvěru 20 000 Kč, kterou převzala při podpisu smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 13 800 a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 3. 6. 2018. Žalovaná však do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Uhradila částku ve výši 27 800 Kč, která odpovídá 10 řádně uhrazeným splátkám. V důsledku prodlení žalované vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalované požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 6 000 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 4. 6. 2018 do 29. 11. 2021 ve výši 7 644 Kč. 2. Ke dni [datum] byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu [anonymizováno] a vložce [číslo], tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu [anonymizováno] a vložce [číslo], a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin pod spisovou značkou [spisová značka]. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala spol. [právnická osoba], [IČO]. Z tohoto přechodného věřitele byla pohledávka následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. 3. Žalobkyně v tomto řízení požaduje nesplacenou jistinu 6 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 780,11 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 4. 6. 2018 do 29. 11. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 6 000 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 644 Kč. 4. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. Obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně do spisu založila listiny, z nichž vychází její skutkové tvrzení, to je doklad o své právní subjektivitě, smlouvu o úvěru ze dne [datum], žádost o úvěr, formulář nazvaný Standardní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o subjektivitě společnosti [právnická osoba], doklad o koupi části závodu, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohu k této smlouvě z téhož dne, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, potvrzení o platbě za postoupené pohledávky a předžalobní upomínku s dokladem o odeslání. 5. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V projednávané právní věci žalobkyně nedoložila, že by řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou (na něž odkazuje). Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. 6. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit ve 13 měsíčních splátkách 33 800 Kč. Soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná i pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok (cenu peněz). Souhrnný poplatek ve výši 13 800 Kč v projednávané věci činí 69 % z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč při splatnosti 13 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí 68 % z poskytnuté jistiny. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2017 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy. Nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z obou důvodů absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku 20 000 Kč a že jí žalovaná vrátila 27 800 Kč. Protože soud smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní (věřitelkou) a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl k logickému závěru, že ke dni podání žaloby žalovaná žalobkyni nic nedluží. Pohledávka, kterou koupila, byla již dávno uspokojena. Proto soudu nezbylo než žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. 8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšná žalovaná žádné náklady řízení nevynaložila.