16 C 191/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 865 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“), a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“), uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 3 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč v 80 týdenních splátkách po 485 Kč počínaje dnem 9. 8. 2019. Žalovaný dosud uhradil částku 4 135 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 28. 5. 2019. Žalovaný dosud uhradil částku 7 800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 34 665 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 507,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 790,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky 19 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 849,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 534,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 887,50 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 14 887,50 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 3 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč v 80 týdenních splátkách po 485 Kč počínaje dnem 9. 8. 2019. Žalovaný dosud uhradil částku 4 135 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 28. 5. 2019. Žalovaný dosud uhradil částku 7 800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení obou pohledávek již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci v obou případech došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek je příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 18 800 Kč u smlouvy [číslo] činí 94 % z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč při splatnosti 80 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 61,26 %. Souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč u smlouvy [číslo] činí 80 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 69,52 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,76 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 61,26 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř sedminásobně. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,62 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 69,52 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy [číslo] resp. smlouvy [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, obě uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla v případě smlouvy [číslo] žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 4 135 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 15 865 Kč. V případě smlouvy [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 7 800 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 7 200 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byly platně postoupeny obě předmětné pohledávky vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 4. 2. 2022 výzvu k úhradě dluhu, dne 9. 2. 2022 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 10. 2. 2022 měl žalovaný plnit a od 11. 2. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.