16 C 322/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 450 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 20 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaný neuhradil dosud předchůdkyni žalobkyně ničeho. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 39 450 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 380,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 23 088 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,45% ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 20 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaný neuhradil dosud předchůdkyni žalobkyně ničeho. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 16. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z. 17. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši a inkasního poplatku, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 14 600 Kč v projednávané věci činí 73% z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč při splatnosti 13 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 67,38% z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,80% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 67,38% ročně přesahuje obvyklý úrok více než sedmi a půl násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z. 18. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný jí dosud neuhradil ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 20 000 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 25. 1. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 28. 1. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 29. 1. 2021 měl žalovaný plnit a od 1. 2. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 19. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebo v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.